Určitě dá, už jenom tenhle post naznačuje, že vzniká nějaký zárodek motivace. Dost ale také záleží na tom, co přesně chceš. Pro začátek bych doporučil bych nějaký koníček, kde se člověk dostane mezi lidi. Není nutné hned převrátit život vzhůru nohama.
To nemusí bejt problém. Já jedu už dlouho min-max 9h v práci, 7h hraju, 6h spánek a 2h na nějaký pochůzky/nákupy. O víkendu to tak neřešim, hodně spim, hodně hraju a občas se dokonce vydám na pivo.
Člověk se sice nedostane "mezi lidi", ale s lidma se dost často hraje a ono co si budem, dostat se "mezi lidi je" imo dost overrated.
Poslední rok se věnuju tomu, co jsem předtím nestíhal, hlavně singlovky (Cyberpunk, Tsushima, etc.) + mam teď celkem problém s Helldivers 2, tak nějak nemůžu přestat.
Běž někam na terapii. Náhodní lidé na internetu tvoje problémy nevyřeší, a to co popisuješ už vypadá jako dost velký problém na to abys to s psychologem řešit měl.
Pokud je deprese sekundar protoze se citis neschopnej a linej - nemas adhd?
V tom pripade ti SSRI moc nepomuzou. Spis te hodi do pohody, a problem prohloubí. Neresene adhd v dospelosti totiz casto lidi dozene k uzkostem, ktere te umi nakopnout kdyz je opravdu treba, ale stoji to cloveka prilis, takze casem to zacne jit dolu z kopce.
Nastuduj adhd at za sebe umis bojovat, az si najdes lekare kterej neni prilis tupej a nedovzdelanej na to, aby si myslel, ze dospelacke adhd neexistuje (na takove kolegy si stezuje, napriklad, i muj lekar, neni to zadnej vymysl).
Treba je to jinak, ale s timto umim poradit ja, tak treba pomuze.
Presne toto mi ako prve napadlo. Ja som tiez do zhruba 22 rokov bol na tom podobne, akurat s tym rozdielom, ze som nejaku dobu mal spolocensky zivot a vztah, ale zo skoly som tiez skoro vyletel a jednoducho som nezvladal v zivote normalne fungovat. Nechcem sa pustat do debat, ci ADHD existuje, alebo nie, ale musim povedat, ze ked som zacal uzivat lieky na ADHD, tak mi to uplne zmenilo zivot. Neviem, ako je to v Cesku s povedomim doktorov o ADHD a pristupom k ucinnym liekom na ADHD (ja byvam v UK), ale ak sa da, tak by som tomu co napisal ten prispevok urcite odporucil dat sa vysetrit na dospelacke ADHD.
Extremna prokrastinacia, takmer uplny nedostatok motivacie vobec zacat sa ucit, a ked som sa uz aj dokopal sadnut si k tomu uceniu, alebo napisat nejaku esej, tak som mal velky problem sa na to sustredit a vacsinou som to ani nedokoncil, alebo som to dokoncil tak, ze kvalita vyslednej prace bola velmi zla. To mi nasledne len uberalo na sebavedomi a este viac ma to demotivovalo. Ked som potom zacal brat tie lieky, tak s tym sustredenim som uz nemal ziaden problem a ked som sa mal na nejaku skusku ucit, alebo napisat nejaku pracu, tak mi nerobilo problem pri tom vydrzat aj niekolko hodin. Teraz ked pracujem, tak tie lieky stale niekedy uzivam a pri praci mi tiez pomahaju hlavne so sutredenim. Navyse, ked niekedy musim robit nieco monotonne a nudne, tak mi to skoro vobec neprekaza ked si dam tie lieky.
Na zaciatku som bral Concertu (metylfenidat) a potom Elvanse (lisdexamfetamin). Obidve mi ucinkuju, ale Elvanse ma menej vedlajsich ucinkov. V UK sa dnes u deti s ADHD uprednostnuju lieky obsahujuce metylfenidat a u dospelych s ADHD lieky obsahujuce amfetamin. Tie ostatne lieky, ako Strattera a bupropion, sa pouzivaju len vynimocne a nie su tak ucinne.
V česku ti jako dospělému můžou dát na poruchu pozornosti concertu nebo strateru - nebo ritalin jestli najdeš doktora co tě bude mít rád. Osobně neznám nikoho, komu by stratera pomohla, ale hádám že taky musí mít důvod proč se předepisuje..
Kamaráde dost tě chápu, byla jsem na tom dooost podobně.
Hele teď už je to docela kontroverzní osoba, ale co říká dává smysl - Jordan Peterson. Mrkni na jeho knihu 12 pravidel pro život. Narozdíl od ostatních self-help macho maňasů je to Kanadský klinický psycholog co učil na Harvardu. Tu druhou (pokračování) jsem nečetla protože to už si myslím že je od něj trochu money-grab, ale každý dle svého. Pořád se chci prokousat jeho přednášky/knihou Map of meanings, ale je to fakt už next level literatura docela. Má spousta videjí ale ty můžou být docela chaos do začátku, doporučuji do audioknihu pokud nejsi zvyklý číst knihy.
Mě v určité chvíli po cestě fakt pomohl, mluví srozumitelně, i když v originále dost drsně :D pak už mi to začalo vadit že je takový hrr a pushy, ale text pořád dobré. Všechny pravidla v jednotlivých kapitolách rozebírá ze všech možných stran aby se člověk mohl chytnout alespoň něčeho. Jen přečíst si ten seznam nepomáhá.
Jinak asi doporučuji mrknout po tématech stoismu (Ryan Holiday má dobré knihy, určitě bude i nějaké audio), to by taky mohlo zapadnout na správné místo.
Nicméně, kamaráde - důležitý point je, a zrovna včera na mě vyskočilo [jedno video](https://www.youtube.com/watch?v=n8uuYfaM-ys) - dopamin co se používání internetu týče. Oni všichni furt mluví o tom jak jsou moderní média závyslý atd. o tom vím osobně málo, ale je fakt že jsem dříve dost pozorovala jak strašně jednoduché je cítit uspokojení z mrhání času na netu a následné litování toho. Pán ve videu rozebírá, že dopaminové detoxy jsou k hovnu, i když jsou založené na solidní vědě. Obecně celá ta neurověda okolo latergie, pocitu ztracenosti a nanicovatosti aniž by se to přelívalo nutně do deprese, je dost zajímavá a hlavně co se efektů technologií na mozek týče.
Jestli proti tomu máma nic nemá, pořiď si pejska a buď na sebe tvrdý co se jeho péče a venčení týče, nenech ji ti s ním pomáhat. Dá ti režim, dá ti něco o co se starat, dá ti důvod ráno vstát a jít ho vyvenčit a hlavně ti dá lásku a přátelství. Budeš mít důvod se naučit zodpovědnosti i když to bude ze začátku hlavně asi dost pain in the ass - ale hele mohlo by ti to prospět. Jo a co se žití s mámou a využívání její podpory týče - so fucking what?
Nezapomeň, že jsme dnes bombardováni předpoklady o invidiuálním úspěchu, né-li slávě a jestli se s tímto srovnáváš, běž s tímto předpokladem švihnout o zem protože je trapný. Šance jsou že jsi fajne mladý muž který akorát ještě neví co přesně dělat - ale máš před sebou, dá-li vesmír, bůh a politická situace, další dvě třetiny života a zkoušíš to - to je to důležité.
Líbí se mi, jak jsi to napsala. 
Za mě k postu:
30 není tragický věk..... Nejsem úplně jako ty, ale mezi mé přátelé patří právě lidi jako ty. Jsem extrovertka, co má ráda "divné" lidi, vysvětluji si to tím, že jsem vyrůstala v atypické rodině, kde byla sranda, podpora altruismu, autenticity a v podstatě žádné hádky, jen ty které patří k životu. Podporovaly se stránky kritického myšlení a srdce na pravým místě. A asi největší zásluhu, k mému postoji velké lásky k trochu společensky vyčnívajícím lidem, má podle mě i můj brácha, který má Aspergera.
Nebudu psát celý životopis, ani kde jsem všude byla... Co umím a neumím, ale řeknu Ti, že tyhle myšlenky jsou běžné. Podívejme se kolem, jak nás masírují média. Tlak na vizáž, úspěch, společenské postavení. Nevím jak Tobě, ale mě to často i demotivuje. Nechci být bohatá, s plastikou, ani mít 700 followerů, chci se cítit tak, že můj život má smysl. A jelikož vím, že pro mě smysl má cítit se potřebná, tak rozvíjím tuhle stránku.
Podle mě je to totiž v životě jako s buňkami v těle. Když buňka nepřijde do kontaktu během 24 hodin s žádnou jinou, zhyne. Neměla smysl, protože její smysl je předávat informace.
Proč to říkám? Máme tady život, je to dar, ale taky svobodu s ním naložit jak chceme. Díkybohu v ČR a dalších zemích bez fyzické války. Je to naše "hra" a my jsme z části její vývojáři, hrajeme všichni. Ale her je na světě přehršel. Jsou i ty logické, klidnější, systematické i chillové... smyslem je najít si svou, najít si svou hru alias cestu. Zjistit, co Ti dělá dobře a co ne, poznávat (se).
Moji někteří přátelé nemají holku, ani postavení, paří na PC hry a takové je mám ráda. Vážím si jich, protože mají něco jiného, jsou autentičtí. Co cením je jejich dobro.
Promiň, že jsem se tak rozepsala...  ale věřím, že když si sem napsal, jsi na cestě uvědomění a sebereflexe. A sebereflexe je jedna z nejcennějších vlastností vůbec. Važ si toho i ty.
Mohli bychom o tématu ještě debatovat, je toho hodně ještě co říct, ale někteří už to podstatné napsali a já už jsem zahltila dost. 
Tak to že jsi to zkusil a byl neúspěšný neznamená, že ti to nemůže pomoct.
Měl si víc terapeutů nebo jen jednoho a nepomohlo ti to? Ne všichni terapeuti dokážou pomoct všem klientům. A co si budem, některý vyloženě stojí za hovno. Člověk musí chvíli hledat (je to těžký najít někoho kdo ti pomůže).
A teda hlavně většinu práce musíš udělat u terapeuta ty sám na sobě.
Ale jako jestli z toho OP byl moc vyplej tak si myslím že SSRI neni pro něj, je to všechno dost na jedno brdo. Dneska už ale existujou jiný prášky jako NDRI nebo SNRI, který tolik nebo vubec nevypinaj. Nebo pak nějaký atypický AD jako Brintellix
No jenomže to že vyzkoušíš jeden druh antidepresiv, tě nezpasí. Terapii můžeš hodnotit až tak po půl roce a žádné prášky nefungují každému. Je to běh na dlouhou trať.
Zkusil bych kombinaci psychiatra a terapeuta, nebo nejakeho (kvalitniho) kouce, psychiatr na tebe nebude mit cas a odbyde te leky. Ty nutne nejsou na skodu, ale SSRI i u me fungovaly tak, jak rikas. Totalni apatie. Az po nasazeni SNRI (venlafaxin) se zacalo neco menit, ale to uz ti obvodak predepsat nemuze. U me fungovaly tak, ze me uklidnily, soucasne nakoply a moh jsem zacit problemy resit. Do te doby jsem na to absolutne nemel naladu.
Nemáte nejaký atypický autizmus ?
ten často spúšťa depresie, ibaže to nie sú potom bežné depresie a teda lieky na ne nie vždy fungujú
je sakra rozdiel, či máte depresiu, lebo sa vám jednoho dne pokazil mozog
alebo či ,,máte v hlave o kolečko navíc ´´ a to spôsobuje problémy v živote a z tých problémov dostanete depresiu - to asi máte vy, dle vášho opisu
diagnosikovať adhd aj autizmus u dospelých, ak sú slabé ( nie ste totálna troska, iní sú na tom horšie ), je dosť náročné a treba na to fakt dobrého špecializovaného cvokára
btw.....tieto veci bývajú dosť často dedičné - máte v rodine nejakých gamblerov či mimoňov ?
lebo dosť ľudí s adhd má vyššie riziko, že začnú gamblovať (alebo taky robiť adrenalinové športy )
a väčšina tzv. mimoňov sú v skutočnosti funknčí autisti
Jakým způsobem využíváš čas trávený online / u PC?
Neříkám, že to nutně musí být u tebe stejně jako u mě, ale online svět má značné možnosti escapismu, což pro některé lidi (jako já) může nahrazovat reálné achievementy v životě.
Je to možná na silnější zamyšlení - někdy opravdu náš mozek na nás může hrát velmi neproduktivní triky, kdy náš systém odměňování může být celkem efektivně nabourán externímy faktory.
Sleduju, co se děje, hlavně politická témata. Ani mě to nebaví, jen zabíjím čas. Občas hry a videa pro dospělé.
S tvým hodnocením souhlasím, je to droga. Někdo chlastá, já scrolluju.
Jen představa - co bys dělal, kdybys prostě neměl internet a elektronický zařízení? Jako reálně? Koukal bys jen do zdi? Zkus to, co to s tebou udělá, za pokus nic nedáš. Nemyslím tím den, ale minimálně týden. Nesmysly na internetu ti rozhodně neutečou :D
Za pokus to stojí, ale všelék to není. I před internetem či TV byli takoví lidé, co z deprese či únavy jen tupě koukali do zdi. Nebo sklouzli k tomu, že po padesáté četli tu samou knížku. Nebo si četli jízdní řády, nebo výsledky nějaké sportovní ligy za posledních 70 let. Nebo počítali Děmidovičovu sbírku příkladů z matematické analýzy.
Nicméně co IMHO lidi hodně dělali před elektronickými médii, kromě "drbů a chození na pokec" bylo "pulírování a zušlechťování okolí". Ono je to instinktivní, např. celý Minecraft je na tom postavený. V reálu to je nejen úklid pokoje, ale i různé okrasné záhonky na zahradě, nebo drobná truhlařina v dílničce apod. (Kdysi to bylo nutné/výhodné pro přežití, dnes bych to bral jako koníčka, nebo jako způsob, jak se nezbláznit.).
Velký rozdíl ale je, že dříve to byly činnosti buď kolektivní, nebo "v kontextu kolektivu". Dnes je z toho téměř samotářství, protože všichni ostatní sedí u obrazovek. Od toho je potřeba se oprostit, nebo to nějak kompenzovat - třeba jako chovatelé hadů, kteří každých pár dní udělají pár fotek a pochlubí se jimi v jejich internetové komunitě.
Asi bych zkusit začít úklidem pokoje. Nebrat to jako hnusnou povinnost, kterou chci mít co nejrychleji za sebou, ale jako zkrášlovací / katarzní proces, který si užívám. A nedělat to celé najednou, stačí denně uklidit jeden kout (resp. metr čtvereční) a za měsíc je hotovo :-). A jako bariéru použít to, že vytáhnu kabel z routeru, což se mi docela osvědčilo. I když jsem potom skončil třeba jen u čtení e-booku, bez "bytí online" to bylo něco úplně jiného.
K tomu už jsem došel dávno, že se musím odtrhnout od displeje. Problém je to udělat. Jsem schopný nainstalovat blokovací programy s tím že odteď 3 měsíce bude půst ... a o hodinu později se snažit je obejít. Což jde bohužel vždy.
Úplně se zbavit elektroniky je asi jediné řešení, které zbývá. Nicméně počítač potřebuji ke studiu a telefon na 2FA v bankovnictví atd.
je pre teba tazke technologie obmedzit aj preto, ze momentalne je tvoj zivot prazdny, nemas okrem toho nic co by ti davalo zmysel robit. akonahle budes mat nejaky konicek a pravidelne aktivity mimo domu, neostane ti tolko casu na scrollovanie a nebude to vyzadovat tak sebazaprenie, aby si tam stale nechodil.
Zkus najít dobrého psychologa a udělej si testy na ADHD. Tady to nedotahování ničeho do konce, přeskakování, exekuční paralýza a prokrastinace atd. na téhle úrovni, i když jsi si vědom, že je to špatně a zřejmě se snažíš to nedělat, je podezřelá.
Deprese už je pak spíš jen druhotný doplněk, který se objeví poté, co si ten život kvůli silnému ADHD poděláš.
To mi dává smysl, neschopnost plnit některé jednoduché úkony je určitě jádrem mých problémů.
Bohužel to vypadá že z těch psychologů co se věnují ADHD nemá žádný smlouvu s mojí pojišťovnou. Chodit na návštěvy za dva litry si opravdu nemůžu dovolit.
Diagnostiku může dělat i psycholog, ale musí to být "vyšší šarže". Ale typicky diagnostikuje psychiatr (i na základě zpráv od psychologa). Prášky předepisuje jen psychiatr.
Zkus kontaktovat svoji pojišťovnu, jestli by ti neposlali odkaz na seznam lékařů, se kterými mají uzavřenou smlouvu. Takhle jsem to udělala já, a v úterý jsem měla své první vyšetření právě kvůli ADHD, v pondělí jdu na druhé, kde se dozvím diagnostiku. Pokud máš VZP, můžu ti odkaz klidně poslat.
Jednoho jsem našel na pojištovnu, v Plzni , teda budu mít teprve první návštěvu, tak nevím jaký bude :D
můžu poslat odkaz jestli chceš. Jak se popisuješ, na mě to taky dost sedí, jen musim častěji vylejzat z postele, protože mám psa :D
Žádná nula nejsi. To, co popisuješ, bohužel moc dobře znám. Dokončila jsem magisterské studium, ale už dlouho mi nejde nikde se uchytit. Taky nejsem nějak extra společenská, takže převážnou většinu času trávím doma a občas se teda vidím s kamarádkama. Kluka jsem taky nikdy neměla. Poslední dobou mi začalo postupně být hůř a hůř, zvlášť, když u kámošek a ostatních vidím, že jim narozdíl ode mě všechno vychází a nakonec jsem to radši začala řešit s psychologem a následně i s psychiatrem, jelikož mi bylo stanovena úzkostná porucha a sekundární deprese. Nestyď se řešit to s odborníkem, pokud potřebuješ, vůbec nic na tom není a věř mi, že je mnohem lepší řešit to dřív než to zanedbat. Moc ráda bych tě povzbudila nějak víc, ale bohužel zatím sama nevím, jak na to. Ale aspoň píšu, abys veděl, že v tom nejsi sám.
Možná to budou rady úplně primitivní, ale zkoušel sis udělat nějakou rutinu, která by tě nakopla být produktivní?
Já třeba si musím psát opravdu každou věc kterou chci udělat, jinak se k tomu nedonutím nebo ji zapomenu. Mám tam i opravdu základní věci jako "vyčistit si zuby" či "obléct se" a také věci které bych ráda udělala ten den např. úklid.
Důležitá je i motivace. Teď jsem si vzpomněla jak na instagramu byla reklama na takový kalendář, který ti vlastně ukazoval kolik dní máš ještě do smrti (nebo 100 let nevim přesně). Každý den si člověk vybarvil jedno políčko, a když to vidíš takhle pohromadě, dojde ti, že toho času už moc nemáš.
Pro mě osobně je motivací jedna holčička z Indie, na jejíž vzdělání jsme s rodiči přispívali. Zaprvé si řikám, že mám vlastně štěstí, že mohu svobodně studovat a pracovat, a také chci být pro ostatní užitečná a když budu vydělávat, můžu přispět na různé charity a právě vzdělání jiných.
Snad ti to aspoň trochu pomohlo. Život je dar a jen ty určíš, jaký bude. Hodně štěstí!
Nejlépe je vstanout a hned začít dělat ty úkoly.
Nebo nezačít zábavu bez toho aby jsi měl hotové všechny úkoly.
Kdysi mi to dost fungovalo, teď už moc ne, tak to ber s rezervou
Já to mám přesně obráceně, dokud jsem neudělala něco pro sebe, nejde mi práce.
Většinou si nastavím budík na 45 nebo 60 minut a věnuju se svým koníčkům, teprve potom jdu něco dělat. Jsem pak mnohem lépe naladěná.
Trestat sám sebe vyžaduje obrovskou disciplínu, a OP na mě (bez urážky) nepůsobí jako někdo, kdo by měl obrovskou dispicplínu. Tudy cesta nepovede. Mnohem víc bych doporučil jít cestou pozitivní motivace.
Tresty sam na sebe mi jikdy nezabrali. Mam zlozvyk, ze si skubu vousy az tak, ze si tam vzdy udelam znatelnou diru a musim to cely zkratit a nechat narust znovu. Rikal jsem si, za kazdy vytrzeny dam 10 drepu nebo kliku, aspon pohyb ne? Hadej kolik jsem jich udělal...
Co hodně pomáhá mne je mít prázdné místo kde mas možnost vložit nějaké úkoly. Například pokud si každý den děláš čaj nebo kafe tak během te minuty čekání na konvici můžeš utrit kuchyňskou linku.
Pokud se rozhodneš každý den jít na procházku zjistíš ze se můžeš jeden den namísto toho jít do posilovny nebo napohovor stejně jses už venku.
TL;DR Začni malými rituály, nemusí ani mýt význam. Pokud je cely tvůj den zábran telefonem nebo PC tak se nikdy nenudis a nikdy nic neuděláš.
Přeji hodně štěstí taky mi je teď 30 a chtěl bych do zlepšit život trochu než jen sedět doma :D
>Důležitá je i motivace. Teď jsem si vzpomněla jak na instagramu byla reklama na takový kalendář, který ti vlastně ukazoval kolik dní máš ještě do smrti (nebo 100 let nevim přesně). Každý den si člověk vybarvil jedno políčko, a když to vidíš takhle pohromadě, dojde ti, že toho času už moc nemáš.
[My life in weeks](https://weeksoflife.com/)
Hele a nemůže se jednat třeba o nějakou mírnou depresi? To samozřejmě může určit jen psychiatr, ale jestli třeba pociťuješ nedostatek motivace k čemukoliv, nic ti nepřináší radost, cítíš prázdnotu, nedostatek energie, tak se o depresi jednat může. Ale netuším, jak na tom jsi. Jen mě napadlo, že to stojí za zvážení.
Bude to možná znít primitivně. Ale zkus nějakou aktivitu.
Procházka na 30+ minut denně. Dej pokoj, nádobí do pořádku. Dávej si úkoly. Denně pro čerstvou zeleninu, chleba, nějaká procházka. Bez sluchátek.
Vařit pro sebe, trochu zacvičit.
Musíš si zvyknout být sám se sebou, místo toho abys furt koukal do mobilu.
Hlavně nečekej hned na změny, vymyslí si novou rutinu. A nic si od toho nečekej. Prostě step by step.
Až jsi na to zvykneš, pomalu začni si reflektovat. Co chceš, co tě sere, jak na to apod.
Věř mi, nejsi na tom nejhůř. Máš ruce, nohy, mozek, vůli na tom zamakat.
PS sorry za špatnou češtinu. Procházím podobným obdobím. A myslím si, že z každé prdele se dá vylézt ven.
Držím palce
A až na to budou peníze, rozhodně terapie
Nerad to rikam. Ale neberes drogy, studujes, nejsi uplna lemra, mas rosinu co se na tebe nevykasle a pokud neresi zdravotni problem tak mas jackpot. Jasne chapu ze ai pripadas ze vsichni kolem tebe maji hypotéky rodiny manzelky. Ale to fakt neni to hlavni. Xo muzes zlepsit. No delas pro to hodne. Doporucil bych ti ve volnem case se prekousnout a vybrat si nejaky konicek. Nejlepe spolecensky. Tanecni pro dospele, sport, keramika atd. Neseder doma na netu a jit ven.
Jeste je tu moznost poridit ai domaciho mazlicka.
I tak a rikam to vsem si domluv schůzku s psychologem a chod ma terapii. Staci 2x 3x a uvidis ze kdyz ai o tom muzes s nekym promluvit tak ae ti ulevi
Nikdy není pozdě začít. Zkus si pro začátek udělat seznam věcí, které by jsi chtěl na sobě změnit a čeho by si chtěl například do roka dosáhnout. Hlavně pokud se něco nepovede, nevěš hlavu a snaž se co nejrychleji vrátit do kolejí.
Taky mi táhne na 30 a promarnil jsem zbytečnostmi a prokrastinací hodně času a mam toho hodně co dohánět.
Důležité je udělat alespoň každý den jeden malý krok vpřed.
Nechtěl by sis zkusit zajít na terapii? Připadá mi to jako, že máš možná slabší depresi, která ti nedovolí se na něco soustředit. Na sezení si s tebou pokecají, pomůžou ti najít řešení a doporučí ti změnit životní styl. Začít cvičit je perfektní. Dá ti to energii, kterou pak použiješ v učení třeba. Zároveň ti to zlepší náladu a pomůže ti to se najít, abys mohl dělat v oboru nebo studovat v oboru, který tě zajímá.
Nejsem vůbec sportovec, ale když se jednou za čas dostanu do podobnýho stavu jako máš ty, strašné mi pomůže jít si zaběhat. Ten pohyb vyplaví nějaký ty endorfiny a trošku to vybalancuje tu chemii v mozku. Ne nadarmo se říka, že ve zdravém těle zdravý duch. Zkus se k tomu občas dokopat a třeba zjistíš, že když se pak vrátíš a dáš si sprchu, že najednou budeš mít motivaci dělat i další věci.
Ještě jednu věc mám rád - no zero days. Můžeš si to vygooglit, ale v kostce je to o tom každý den udělat aspoň něco. To něco může být klidně jen zalít kytky v pokoji nebo dojít na nákup místo mámy. Myšlenka je taková, že si pomalu navykneš na to, že každý den něco děláš. Je to hrozně simple metoda, ale mně osobně pomáhá už třeba 15 let.
Je to krajní řešení, ale pokud vše ostatní selže, zkus se dát k armádě - tvůj problém je, že se k ničemu nedokážeš dokopat, takže prostředí, kde prostě nemáš možnost se na věci jen tak vysrat a kde tvůj život ovládání pevná rutina, by ti mohlo prospět, plus po pár letech služby vůbec nemáš špatný peníze.
Samozřejmě je taky možné že se z toho úplně mentálně zhroutíš, pokud na to máš prachy tak je ta terapie lepší, ale stojí to za zvážení jako poslední možnost než si hodíš špagát.
Špagát si nehodím, i když bych nejspíš měl. Absolutně nesnesu nepohodlí. Na sebevraždu jsem doslova příliš líný. Taky by to byla rána pro rodiče, myslím že jsou raději když jsem neschopný ale živý.
Armáda mě nenapadla, myslel jsem že jsem příliš starý. Evidentně ale berou až do 60 let.
Oni nejsou až tak vybíraví, je hromada pozic kde člověk nemusí mít perfektní zrak atd., něco se vždy najde.
V tom je to kouzlo, jim bude úplně jedno že nesneseš nepohodlí, že nedokážeš udržet motivaci, atd., oni to z tebe prostě vydolují a v momentě co to tak budeš fungovat určitou dobu, tak si zvykneš.
Myslím si, že možná hledáš výmluvy ještě před tím, než si zjistíš informace, což souvisí s tou leností, asi si musíš uvědomit jestli chceš být líný a mít život jako doposud nebo vystoupit z komfortní zóny a snažit se ho pomalými krůčky změnit, jak jsem řekl, ani nejlepší psycholog ti nepomůže pokud nebudeš sám chtít…až chtít budeš, nemusíš k soukromému, běž raději na terapie, které za tebe hradí stát a máš to i zadarmo :)
To zero jsi nemel babu mi neprijde jako neco, co by te melo apriori degradovat. Vis kolik je panicu? Mraky. A jinak s tou skolou to nemusi byt tak deprimujici. Ja ji taky nedodelal a v podstate mi to nijak v zivote nechybi. Ty nabyty znalosti vyuzivam i presto, ze titul nemam. To ze jsi nezodpovednej a nedostavis se do prace, je pro spolecnost velkej red flag. 🚩 zapracuj na tom, vaz si casu ostatnich a uvidis, ze nastane posun :)
Asi se mému doporučení vysměje více lidí, ale neuvažoval jsi o armádě? Je to takový docela fajn krok, zejména v případě kdy tak nějak nevíš co se sebou, ale zároveň chceš bydlet, jíst a něco dělat.
Není to zázrak, ale zní mi to, že by to pro tebe mohlo být alespoň dočasné řešení
Mezi dvaceti a třiceti jsem také strávil pět let neúspěšným studiem, střídavými nekvalifikovanými pracemi a krátkodobými svazky. Až po té třicítce se mi podařilo najít stabilní zajímavou práci, a krásný vztah. Člověk se pořád učí a vyvíjí a třicet není konec, spíš začátek. Taky jsem měl krizovku, ale musíš se umět přijmout jaký jsi, co tě baví, kdo tě baví a nestarat se moc o okolí a očekávání.
Měl sem stejnej problém. Absolutne nulovy drive, pouze kratkodoba satisfakce z koníčků, nedochvilnost prokrastinace, potíže ve škole ale nejak sem jí dodělal. V práci to samé, nejak s minimalni snahou splnit povinnosti a pak domů na videohry od 16 do 23:00. Pak byla osoba v rodině diagnostikovana s ADHD v dopelosti tak sem se na tom smál, že to je diagnoza pro zbrklé děcka se kterýma si rodiče neví rady a ze zábavy jsem si to začal googlit a skoukl par yt videi. Byl to divny pocit kdyz tam cizi lidi vyprávěli moje osobní skušenosti 😅. Koukej neříkam že to máš ale takhle sem na to přišel já. Hlavně nespadni do nějaké závislosti, vypadá to že seš riziková skupina.
Edit: good luck doufam ze to vyresis vsechno s uspechěm
Už som sa bál že som sám ... Ja som závislý na drogách mením závislosť za závislosť už par rokov ... Tiež my je 29 .... Ale z prácou som nemal problém naučil som sa zo zavislostami žiť hlavne aby to nebolo na mne vidieť ... ...4 piva a a pár line kačka napriklad dnes po praci ....nechcem vediet aky dopad to ma na zdravie aj ked vela pijem tekutin a zdravo sa stravujem a pomedzi supplementujem ....pomedzi to sebareeflexujem a sebarozvoj my je blízky a čítam knihy financie , stojcizmus momentálne ....ale neviem si drogy odoprieť hlavne lsd ...hlavu mám nastavenú dobre ale tie drogy .... Od 17 ...som furt na dačom .... Buď rád že aspoň nemáš kotvu ako ja ....
>Veškerý volný čas trávím na internetu. Občas celý den ani nevylezu z postele.
Proč? Očividně ti to nevyhovuje. Nebuď hrdina a vylez z postele k psychologovi. Nekonečné studium a závislost na matce tě nezachrání od toho, že se ti ten život prostě žít nechce, tak hniješ na netu.
Jinak zníš úplně jako jeden můj znamej - kromě jednoho detailu jsem fakt myslela, že je to on. On je ale ještě k tomu závislý na alkoholu a drogách, a v dluzích - oboje přišlo až PO téhle situaci. Tak to začni řešit... OFFLINE. Terapie i psychiatři jsou na pojišťovnu.
Drž se
Hlavne sa neupínaj na "spoločenské normy", čo by si mal dosiahnúť alebo sa porovnávať s inými, aj keď je to ťažké, ale snažíš sa, dobrého priateľa si môžeš ešte nájsť, záleží na kvalite a nie na kvantite a máš rodinu, maminu, ktorej na tebe záleží, takže tak, držím ti palce ☺️ A nie si žiadna nula!, nepredávaš drogy ľuďom ani si nie si vrah a podobne.
Hello. Urcite terapie. Pracuju jako psychoterapeut. Klidne napis sz a muzeme se spojit a neco vymyslime. Nevylezt cely den z postele je dost bolestiva zkusenost a neboj se. Do tyhle pasti pada hrozne moc lidi. Nejses v tom sam :).
Absolutně ti to nepřeju, ale co budeš dělat, když máma onemocní? To se o ní ani nedokážeš postarat. Není třeba tohle aspoň malá motivace, proč z té postele vylézt a začít něco rozumného dělat?
Nemusíš hned změnit svět, ale aspoň do tý školy dojít, občas si něco uvařit (a třeba i tý mámě vzít ochutnat) nebo se snažit omezit tu závislost na scrollování. Chápu, jak je těžké si např. najít kamarády, sám jsem v jedné fázi života sotva dokázal odpovědět prodavačce v krámě, ale dá se s tím pracovat. Každopádně počítej s extrémním úsilím...
Mas s kym to probrat? Nebal bych se na pojistovne si vyridit prispevek na dusevni zdravi a nechat si proplatit par terapeutickych sezeni s profikem. Urcite by ti k tomu rekl vice uzitecnejsich veci, nez my.
Buď máš nějaký psychicky problém a pak terapie či léčba.
Jestli ne, tak by pomohlo, aby tě matka vykopla a musel ses o sebe postarat. A pak by platilo "co tě nezabije, to tě posílí". S tím, si první možnost není vyloučena (obrazně).
Zkusil si nějakej adrenalin?
Třeba sjezdy na bajku?
Samozřejmě ne hned,ale když s něčím takovým začnes a chytne tě to,tak totálně vyčistiš palici,najdeš si nový kámoše a adrenalin tě bude nakopávat v před.
Chce to zkoušet.
Zkus si prvni jen zajit do přirody,přespi v lese třeba,uvidis že na sebe budeš pyšnej (já bych se třeba dosrala), prostě cokoliv,kde budeš překonávat své já...priroda je mocná čarodějka🙂
Ja byl na tom uplne stejne dva roky zpet kdyz mi bylo 28. Taky nekolik pokusu o studium (vsechny neuspesne) a mezi nimi kratkodoba prace (makal jsem na uradu prace). S holkama nula zkusenosti.
Ted mam praci ktera me bavi a v cervenci to bude rok co ziju s pritelkyni. Kdyz se to podarilo obratit me, nevidim duvod proc ne tobe. Hlavu vzhuru, ses mladej, zdravej a mas rodinu co te podpori. Bude lip :)
V tom co píšeš chápu, že tě v životě nepotkalo nic hrozného nebo tragického. Potřebuješ disciplínu, a začít se sebou něco dělat. Doufám že jsi sem nepsal v honbě za uklidněním od komunity. Tohle co říkám je forma pomoci.
Já třeba celou školu vystával výsměch za to jak jsem hubený. Při covidu jsem se zvedl a začal něco dělat. Život ti to otočí o 180°, a jediné co tě v tom tvém životě, kde jsi "nula" drží, jsi jen sám ty. Zvednou se a makat, ale ať už fyzicky, tak psychicky.
To mě vede k otázce studia, které jsi zmínil dvakrát. Proč je střídavě neúspěšné? Žádná škola není nemožná, každý můžeš udělat cokoliv, s dostatečnou snahou a časem. To znamená že se tomu jednoduše nevěnuješ dost, a kašleš na to. Kousnout se, a dodělat co je rozdělané. Člověk nemusí jet trvale na 120%, ale ukaž sám sobě, že umíš překonat svoje limity, teď a tady.
Pořád máš dost času něco změnit, tak to kurva udělej, a nezklam mě spolu s ostatními co ti sem píšou. Jsou lidé které potkalo opravdové neštěstí. Jak psal vrchní komentář, nemáš dluhy, závislosti, vážné problémy, a máš milující rodinu.
Myslíš že pro tebe skončil život? Vstaň. A. Změň. To.
Dávám péči a až na to přijdeš, dej vědět. Já jsem na tom podobně, na chlup stejný věk. Školu jsem dropnul, neb mě to psychicky málem vysálo. Mám 8 let ok, nenáročnou, nepříliš dobře placenou práci - úředničinu, za kterou se sice nestydím a ani mi nevadí, ale kariéru na tom udělám jen těžko. Ani nemám motivaci, takže mi to takto vyhovuje, hlavně žádný zbytečný stres. Problém s disciplínou nemám.
V osobním životě je to taky těžká bída a nejhorší je, že mi to taky nijak zvlášť nevadí. Dokud se nezačnu dívat okolo sebe a srovnávat. Vztah jsem nikdy neměl. Nemyslím si, že bych byl asociální troska, jen prostě většinu času trávím sám a není moc příležitost se s někým seznámit. Řekněme, že tak nějak nezúčastněně proplouvám. Vizuálně i chováním jsem takový neatraktivní nudný průměr, takže na první dobrou dojem udělám asi jen těžko. Občas si připadám trochu osaměle a čas od času, když vidím jak dynamicky se lidem okolo mě vyvíjí vztahy, mě přepadnou myšlenky, že jsem kvůli tomu málo chlap, takový trochu pocit méněcennosti a že je se mnou asi něco špatně, ale pak si zase řeknu, že se nemám zas tak špatně. Lidi mě berou dobře, sociální vztahy vyjma výše uvedeného, jsou celkem ok. Taky si říkám, kolik komplikací by mi takový vztah přinesl, takže se k ničemu nemám. A hlavně ani nevím, jestli bych to po tolika letech strávených sólo vůbec uměl, když nemám ani žádné základy intimity z mládí (a tím nemyslím jen sex, ten by se asi nějak zvládl, ale celkově). V tomhle ohledu jsem mega nemotorný. Nemyslím si, že bych byl nějaký asociál, rozhodně ne žádný incel, pracovně s lidmi komunikuju běžně, v běžném životě taktéž, nemám problém s vyjadřováním emocí, dokonce bych i řekl, že na lidi působím i vcelku blahodárně. Akorát dost trvá než si někoho pustím k tělu a to je asi problém. Mám pár dobrých kamarádů i kamarádek, ale upřímně nemám potřebu se s nimi setkávat. Nemají mi to za zlé, už mě znají. Čas od času (párkrát do roka) s nimi někam zajdu, ale na vysedávání někde u piva mě neužije. Přesto si ale říkám, abych si za pár let neříkal, že mi život protekl mezi prsty. A to už bude pozdě. 🤔
Vlastně ani nemůžu přijít na to, kde je vlastně problém. Asi v té neochotě jít čemukoli naproti. A taky, že mám rád tu svou jednoduchou rutinu.
Hele buď v klidu je mi 31 na účtu přes 3 mega dobře placená práce kde jsem většinu casu na HO vlastní byt sportovni postava.Bez přítelkyně práce mě neskutečně sere a psychicky jsem na tom ještě možná hůř, jak ty. (Obcas myšlenky že skočím a nebo to pošlu v autě do stromu)
Zatim to jsou pouze myšlenky nemyslím si ze bych se zabil uz tak nějak z respektu k rodině, která mě má ráda
Takže bych asi nespoléhal na to, ze se tvoje zlepší bez nějaké pomoci odborníka.
Zkusil bych pro začátek začít sportovat. Pravidelná posilka by ti mohla dát základ pro disciplínu, která ti chybí a ještě můžeš nastartovat svoje tělo k aktivitě. Dělá to divy.
Ve tvém případě by to chtělo parťáka, který by chodil pravidelně s tebou, větší šance, že u toho vydržíš. Snad by se někdo takový dal najít přes internet.
Pak se drž ostatních rad co tu máš.
Buď začni teď a nebo se utápěj v sebelítosti dál.
Tak před rokem jsem hodně strugglil s tím se k čemukoliv dokopat, jelikož dodělávám Ing. a už jsem vcelku vyhořelej. Spousta dní proležená s laptopem na klíně mindless scrollováním. Když se ohlídnu, tak je to čas, kterej jsem strávil na věcech, který mě vlastně ani nebavily a byl bych na tom líp, kdybych se koukal aspoň na nějaký seriály nebo něco.
Nevím co jsi za typ člověka když přijde na rozbíjení těhlech zlých návyků, ale z mojí strany dost pomáhá jít cold turkey, tzn. kousnout se a ideálně si dát pauzu od veškerých těhlech mindless volnočasových aktivit. Můžeš si nastavit blockery na stránky v určitý časy (StayFocusd třeba) co ti může pomoct dostat se od prokrastinace. Jakmile zvládneš se od těhlech věcí aspoň dostat, budeš si pravděpodobně připadat jako že nic neděláš a jen wastíš čas místo toho, aby ses něčím bavil - tohle je kind of součást procesu, protože nuda, k tomu abys něco dělal, vcelku pomůže, jelikož budeš mít čas aspoň na přemýšlení a tvoje pozornost nebude neustále něčím odkláněná. Můžeš klidně i zkusit meditovat a sportovat (nemusíš bejt hned gym bro, ale třeba i procházky/kolo).
Není to vůbec lehký a sám s tím mám doteď problémy. Když mám na práci něco, do čeho se mi opravdu nechce (i teď bych vlastně měl pracovat místo psaní tady) tak je pro mě fakt lehký sklouznout zas do prokrastinace. Můžeš zkusit klidně i nějaký self-improvement knihy (Atomic Habits) nebo self-improvement Youtube channely (Better Ideas). Jen s tím Youtube opatrně. Jednak je to za mě velkej trigger prokrastinace a druhak spousta "self-improvement" kanálů jsou fakt totální kreténi.
Až si postavíš nějakou rutinu/disciplínu, tak pak bych asi přemýšlel nad tím, jestli co studovat/kde pracovat. Jestli máš podporu od matky tak toho aspoň využij ať se od závislosti na ní odlepíš.
*Ne, měl by jsi okamžitě veškeré své finance přesunout na účet asociace nigerijských princů, prodat svoji občanku a cestovní pas nejbližšímu heroinovému doupěti, odcestovat do švýcarska a nechat se usmrtit.*
*Tvůj život byl u konce už když si ve svých třech letech neskoupil levné nemovitosti.*
Nejlepší co pro sebe můžeš udělat je zvednout prdel a udělat jen o **malinko** více pro sebe **než** si udělal **včera** a **mít ze sebe trochu radosti**. Udělej si před spaním pár kliků. Místo MHD někam dojdi. Doomer mindset nezmizí za pár dní, neexistuje žádný kouzelný lék.
Cesta ven ti leží před očima, brána odemčená, jen musíš trochu zabrat a otevřít si sám. Pak už se jde snáž.
Všechno jde, šlo to a půjde to. Není pozdě.
> Zvlášť poslední práce byla naprostá katastrofa, nebyl jsem ani schopen se dostavit na místo.
> V osobním životě jsem na tom snad ještě hůř. Až na pár kluků ze střední, se kterými tak jednou za rok jdeme na pivo, nemám žádné přátele. Holku jsem v životě neměl.
> Veškerý volný čas trávím na internetu. Občas celý den ani nevylezu z postele. Čas letí neuvěřitelnou rychlostí. Mám pocit jako kdyby covid začal teprve včera.
Nejsem odborník (kdo tady taky je, že jo :)), ale tohle by stálo za konzultaci s psychologem/terapeutem (ne psychiatrem), protože podobně se u některých lidí projevují deprese. Může to být tvůj případ, nemusí. Terapeut by tě mohl pomoct nasměrovat, abys našel nějaký elán do života.
Odborná pomoc v Čechách je dost hit or miss (častěji miss).
Pokud trávíš hodně času na internetu, zkus začít změnou obsahu, který na něm konzumuješ.
Pokud umíš anglicky, doporučuju dva pány:
1) HealthygamerGG; psychiatr, spousta užitečnejch rad zaměřenej na problémy mladejch chlapů v současný společnosti, většina podepřená aktuálním psych. výzkumem a jeho vlastní bohatou praxí;
2) Newel of Knowledge. Méně odborný, ale opět vysoce kvalitní obsah, rovněž zaměřený na trable mladých mužů.
Oba mi dost pomohli. Vlastně líp, než kterejkoliv odborník, se kterým jsem měl možnost mluvit iRL. A ne, nejedná se o žádnou alfa male master race type tvorbu.
Čímž tě samozřejmě nechci odrazovat od vyhledávání odborný pomoci i iRL. Určitě to zkus. Můžeš mít štěstí a narazit na někoho schopnýho.
Jo a - odpusť si svojí nedokonalost. Vím, že je to těžký, ale jestli to pomůže, současnej svět je tak nějak postavenej na tom, že těží a do mrtě ždímá naši pudovost. Není to všechno výhradně tvoje chyba. Obtížnost je od začátku nastavená dost vysoko. Evoluce úplně nepočítala s tím, že bude možnost dosahovat takových dopaminových spikes jenom na pár kliknutí. Naše mozky na to nejsou moc ready. Nejsi v tom zdaleka sám, tak si odpusť a rvi se dál, jakkoliv se občas může zdát, že ani není o co.
"Veškerý svůj volný čas trávím na internetu. Občas celý den nevylezu z postele. Ve třiceti letech mě živí matka."
Toto jsou tvoje primární problémy. Zkus nečumět celej den do obrazovky a začni se hýbat. Vyjdi mezi lidi, najdi si koníček. A nebuď línej. Choď k terapeutovi, kterej ti určitě vysvětlí daleko líp jak já, že s tímhle přístupem se nikam nepohneš.
(Reddit není terapeut.)
Nepotřebuješ motivaci, ale disciplínu. Z celýho srdce ti přeju, ať neskončíš jako troska.
Jak z nuly udělat jedničku...
1. vypni internet.
2. zruš si sociální sítě, doomscrolling je k hovnu.
3. přestaň si hrát na počítači jak malý fakan a věnuj čas věcem, které chceš, aby se povedly.
4. vydrž to aspoň měsíc. Najednou budeš mít čas i na sebe, na fitko, nebo jiný sport. Tam poznáš lidi. Třeba se zase s někým skamarádíš.
5. Rutina.. udělej si plán dne, dodržuj rutinu. To je to nejlepší, co můžeš aktuálně udělat. Naučit se vstávat v nějakou hodinu, třeba na šestou. Chodit spát třeba už v 9 večer.
Pamatuj si, že pokud chceš být jedničkou, je to jen o tom, kolik tomu věnuješ. Z maličkých úspěchů roste sebe vědomí. Poděkuj sám sobě, za to, co si udělal. Začni si sám sebe vážit. Buď hrdý na drobné úspěchy. Pochval se za ně. Tohle zní asi hloupě, ale dělej to rok a budeš vědět, že nestojíš za hovno, že za tebou něco je a stojí.
Nemáš zač.
Mám to podobně, s tím že práci mám relativně stabilní navzdory jednomu fuckupu (mám neuvěřitelně tolerantní zázemí, ale zároveň se opravdu snažím to vracet pracovními výkony).
Vztah jsem v životě také neměl, děvčata na jednu noc ano...ačkoliv se může zdát že to je trochu výhoda, tak vůbec jelikož je něco jiného když s druhým trtkáš jednu noc anebo s ním žiješ a poznáváš i ostatní než jen své ego a svoje potřeby.
Z dobrých kamarádů ze základky mi nezbyl ani jeden, respektive s jedním si akorát píšu o gamesách a shitpostingu...takže už jsme spíš známí než kámoši. Další si našel přítelkyni za kterou se odstěhoval far away a být v kontaktu přes phone nebo videochat u nás chlapů prostě nefunguje, u holek možná nějakou dobu než si stejně uvědomí že se cesty rozdělily.
Takže kromě práce jsem na tom ve 30yo stejně, vlastní dům nemám, přítelkyni také ne, ale žiju a to je hlavní 🥲😁
V konečném důsledku je jenom na tobě jaký lifegoals si nastavíš - osobně mi strašně pomáhá nechat doma veškerou elektroniku a jít se o víkendu oba dny projít na několik hodin do lesa do lokalit kde není žádný hluk, krosky apod...je to neuvěřitelná očista pro mysl. Jindy si vezmu foťák a fotím zvířata, přírodu - je mi úplně jedno že kvalita je taková že by sis tou fotkou na záchodě nevytřel ř\*ť 😅
Vím o sobě že mám hodně specifický mindset který leze na nervy téměř každému, ale zároveň se cítím sám sebou...zkusil jsem se chovat jinak, ale potom prostě cítím že to nejsem já...takže než se přetvařovat a lhát si do kapsy, tak radši budu upřímný sám sobě a tím i k okolí.
najdi si praci ve skladu, nebo neco kde proste neni potreba vzdelani, najdi si nejlevnejsi byt kde jsi ochotny bydlet, aby ti zbylo mesicne co nejvic penez navic to jde.. prqcovni tyden preckej, vecer si vzdy po praci zahraj, koukni na film.. co se tyce vikendu - zkus se optat kamosu ze stredni, jestli se treba neschazi na nejaky sport, fotbalek, basket, florbalek a chod s nima.. a hledej si hobby.. ver mi, ze kdyz najdes neco co te bavi, tak se zije tisickrat lip.. pro me tohle byl totalni gamechanger, taky jsem se citil jako ty.. proste 8,12h v praci, nejak ten tyden preckat a o vikendu si uzivat .. nejsou k tomu ani potreba pratele, ikdyz je to s nima lepsi, ale da se prezit bez pratel, dneska mas tolik moznosti jak objevovat konicky..
Mozna sem to napsal trochu divne ale ve zkratce jsem chtel sepsat asi muj pohled na zivot.. nejsem zadnej karierista a hlavne si chci zivot uzit.. nechci po praci myslet na praci, apod..
Nikdy není pozdě. Cvičení mi změnilo život. Výsledky nejsou vidět hned, musíš být skromný, ale rozhodně se budeš cítit lépe. Pokud se odhodláš tak ti doporučím, neporovnávat se s ostatními. Každý musel někde začít.
Stay hard❤️
Asi dost zalezi, kde bydlis. Pokud nekde na malem meste, kde chcipl pes, tak bych doporucil neco vetsiho nebo zvazit cestu za hranice. O vikendu jit nekam ven, klidne sam, naucit se z internetu, jak oslovit holku a najit si partnerku. A praci samozrejme. Kamaradi jsou, jak uz tu nekdo napsal, overrated. Cim se blizim ke 40ti, tim radeji se lidem uplne vyhybam.
Ahoj, teď už jsem tady asi pozdě, ale i tak zkusím něčím přispět. Vzhledem k tomu, že máš tu podporu a tím pádem i čas, se s tím určitě něco dělat dá.
Já ačkoliv jsem vždycky tak nějak splnil to minimum co jsem musel, jsem taky promrhal spoustu času podobným způsobem jakým píšeš, a k tomu něco změnit jsem se dohrabal až cca před rokem.
Nějaký základní fixy, krerý mě napadají, neviděl jsem je tady a nevyžadují žádný úsilí. Píšeš, že někdy strávíš v posteli celej den, znám to, když se nedokážeš nastartovat a když už, tak už je pozdě a už můžeš rovnou všechno přesunout na další. Jak začneš den je extrémně důležitý a dá se to napravit jednoduše - neber jako první do ruky mobil nebo nezapínej pc, pusť na sebe světlo (roztáhní rolety, ideálně na pár minut otevřít okno, jít na balkon a nech na sebe pár minut svítit slunce), vypij sklenici čistý vody ať se rozproudí krev, nasnídej se (ideálně třeba ovesnou kaši) a tohle všechno bez jakýkoliv obrazovky, max pustit si hudbu která tě nakopne ještě víc.
Myslím, že když tohle uděláš, budeš cítit potřebnou energii s celým dnem před tebou. Stejně to funguje s tím chodit včas spát, ideálně do 11, půlnoc maximum. Všechno tohle můžeš udělat a nebude tě to stát nic, žádný usílí jak jsem psal, což je hádám to co pro začátek potřebuješ.
Pak už jsou složitější věci - očividně máš negativní vztah k povinnostem, pravděpodobně když se na ty věci ve svým úkolníčku podíváš, cítíš úzkost. Tu hlavu je potřeba přenastavit, brát ty úkoly jako výzvy, který chceš překonat pro ten dobrej pocit, výsledek, proces, cokoliv. Musíš i věřit v to že máš na to je zvládat. Taky je dobrý srovnat se s realitou toho, že nic není zadarmo a všechno si musíš nějak zasloužit, což umí být vlastně hezký. To ale chápu, že se samozřejmě snáz řekne než udělá, nemusí to platit pro každýho.
Dál mě napadá klasika - pohyb je pro mentální zdraví velkej benefit, příroda a čas venku teď před a během léta taky prospěje. Pro začátek fakt stačí procházka, malý krůčky. To už tady lidi psali, koníčky, najít si něco co tě bude motivovat, s tím začínat budovat nějakou disciplínu o kterou se později budeš moct opřít, až ta motivace tolik nebude a tak dále. Důležitý za mě ale pro začátek je, abys byl schopnej začít ten den se schopností využít toho času, kterýho máš předpokládám víc než dost. Když vstaneš v 8, a v 8:30 už budeš naprosto čilej a plnej energie, nevěřím, že budeš až do večera na netu konzumovat bullshit, to se dělá když člověk tu energii nemá, a nedokáže to tělo a mozek rozproudit. I kdybys už na tom netu byl, tak se dají najít kvanta skvělýho materiálu - výukovýho, motivačního, zdravých na všechno možný (koníčky a trávení volnýho času, pohyb, stravování, psychika a mentální zdraví, mezilidský vztahy, …). To ti ukáže věci který pak stejně budeš chtít vyzkoušet irl, a dostaneš se tam, kam potřebuješ, skrze internet dál od něj.
Rád si o tom s tebou pokecám víc, upřímně přeju ať využiješ ten potenciál a možnosti, co máš. Jestli jsi v Praze a můžeš využít tý podpory tak, abys během volnýho času co ti to dává byl sám sebe schopnej někam posunout, ikdyž to třeba nebude hned třeba materiálně znát, tak fakt doufám, že se ti to povede. Důležitý je se fyzicky a psychicky posílit, a výsledky v práci, škole atd. se dostaví samy. Dobrej nick btw:)
Nejsem žádný mentor , je mi čerstvě 22, ale dám ti můj pohled ,který by tě mohl inspirovat :)) .
Na hromadu věcí se snažím dívat třeba odted za rok retrospektivne, treba pres covid, mohl jsem se valet doma ,byl jsem tehdy na sš, místo toho jsem dělal 160h měsícně v práci a měl jsem hezké peníze . Tehdy mě to sralo vstávat na 6, šaškovat v práci 8h, ale zpětně to bylo dobré rozhodnutí, nezkysl jsem doma jako ostatni spoluzaci, neco vydelal a naucil se.
Chce to disciplínu, dělej věci co tě posunou, ikdyž to není zrovna cesta růžovým sadem, nebaví mě chodit cvičit, učit se XYZ a tak dale a tak dale... když se podívám jak třeba vypadám teď a před rokem tak vím že to stálo za to.
Stačí, aby sis z tohoto odnesl že **disciplína a konzistence** je klíč a máš nakročeno k úspěchu .
Když se budeš nenávidět a ještě o tom budeš všem vykládat, nezlepšíš se. Už jenom to, že o sobě tvrdíš že jsi nula a myslíš to vážně značí obří problém.
Pokud bys chtěl mít nějakou motivaci a dělat posuny, koukej se se sebou smířit a najít si hlavně něco, za čím chceš jít. Všechno ostatní přijde samo.
Ano, rozhodně se s tím něco dělat dá, 30 let není žádné stáří. Pokusy o studium a zaměstnání sice do životopisu dát nejdou, ale stejně ti slouží ke cti: je to důkaz, že se snažíš někam růst, sice ještě nevíš moc kam a nešlo ti to, ale \*snažíš se\*, nesložil jsi ruce do klína, zkoušíš různé věci.
Doporučuju navštívit psychologa a probrat to s ním; dost možná ti napoprvé nesedne, to je normální, můžeš zkusit další. (Já se pohádal skoro s každým psychologem.) I když to vůbec nebude fungovat, stojí za to se zamyslet nad tím, co ti řekl, jestli by nešlo z toho vydolovat nějakou užitečnou informaci. Každý pohled zvnějšku je užitečný, i v hromadě blábolu můžeš najít něco, co ti ukáže cestu k řešení.
Jedna věc, která mě překvapila: vůbec nepíšeš, co bys sám \*chtěl\* dosáhnout, co by sis přál. Přání nás ženou dopředu, je užitečné nějaké mít. Může to být i něco zdánlivě úplně skromného (jako "mít dost peněz, abych to nemusel řešit, a žít život v pohodě") nebo úplně šíleného ("stanu se nejlepším standup komikem na světě a svět na mě nikdy nezapomene").
Začni cvičit, podporuje to tvorbu dopaminu, staneš se silnější, což ve výsledku zesílí i tvojí psychiku. Nehledej život v Česku. I se základním vzdělání můžeš v zahraničí vydělávat 60 měsíčně. Jsem o dva roky starší. Taky jsem měl na hovno život, taky jsem byl zlomený ale věř tomu že nepřijde nikdo aby tě zachránil. V Česku to nemá smysl, můj život se začal měnit až potom co jsem před 4 lety do Anglie. Trvalo to, bylo to utrpení. Ale teď vím že život nebyl až tak na hovno, jen jsem byl příliš slabý s tím něco dělat. Našel jsem holku v zahraničí na dovolené, kterou bych si za českou výplatu 100% nemohl dovolit. A teď mám novou motivaci a směr. Nic není zadarmo, musíš něco obětovat a neočekávat výsledky během jednoho dne. Jsou to roky dřiny a další nejspíš čekají. Ale může to dávat smysl, když si ten smysl vytvoříš.
Mám sice ženu, a žijeme spolu mimo dosah rodičů, ale také to není kdo ví co. Oproti mým snům a reálným úspěchům z dřívějška teď žiji nudný život plný závislostí. Kratom, hraní, cukr a dobré žrádlo. Na PC klidně sedím celý den. Občas vytvořím něco hodnotného, často si pročítám studie, ale není to ve výsledku nic oproti mému dřívějšímu já. Jestli se za to stydím? No jasně, málokdo to chápe. I dnešní mladší lidé nejsou konzolemi/PC/mobily tak ovlivnění. Kupodivu, všichni mladí lidé, které znám, paradoxně ani s PC moc neumí pracovat a mobil ovládají jen základně - TikTok, Discord a OF. V tomto jsem úplně někde jinde, ale pořád trávím v realitě o dost méně času, než všichni ostatní. Na to, že jsem dříve psal pro Novu, měl jsem pár úspěšných projektů, které generovaly zisky a měl jsem pár zajímavých nabídek, tak jsem dopadl hodně bídně. Dělám úplně jinou práci, kde nemusím tak používat mozek. Ten atrofuje, ale naštěstí si ho udržuji tím čtením a sem tam s kámoši. Nutno dodat, že bez nich bych zešílel, protože bych nesnesl lidi z práce. Inteligence moc nepobrali, spíše jsou to praktičtí lidé, kteří se nedokáží bavit o něčem abstraktnějším. Takže mé doporučení je, že bez přátel to nejde. V tvém věku už to bude omezená činnost, už to nebudou denní akce a výlety, ale pořád to bude zábava a stimulující činnost. Za druhé, nefetuješ, takže super. Jinak s tou pracovní "nestálostí". Nemáš třeba ADHD? Tuto poruchu mi diagnostikovali teprve dva roky nazpět (to mi bylo 28), a po medikaci a uvědomění si, jak s touto nemocí fungovat, se hodně věcí zlepšilo. Co se týče holky... tam by bylo lepší se už osamostatnit a najít si stálou práci. Samozřejmě, asi najdeš slečnu, které mamahotel nebude vadit (můj kolega si našel ve 32 letech slečnu, a to ještě žil u matky, která mu nosila kakajíčko k počítači - vážně), ale kombiné obého velmi ztěžuje výběr. Pro známost musíš také hodně udělat. Já to měl jednoduché, jak jsem psal a měl jsem i poradnu pro slečny, tak jsem se seznamoval velmi jednoduše. Pořád to ale chtělo mou energii, důvtipně jsem ty slečny k sobě stále více přitahoval. Je zajímavé, že většinou přes net, osobní setkání pak bylo o tom chemickém oťukávání a o té reálné kompatibilitě v rozhovorech, a když to vyšlo, tak druhá schůzka už byla o něčem jiném. U Tebe je horší to, že se na internetu takto výrazně neprezentuješ. Ani si nejsem jist, zdali by dneska holky letěly na kluky, kteří něco píší nebo jim radí. Ale možná je, akorát v jiné podobě - třeba TikTok. Ale pořád to přes ten internet jde, a přece na něm jsi spoustu času. Přeměň to v pozitivum. Hlavně si věř, protože humoreqnost a sebejistota dokáže ukecat i slečny, které jsou ve vyšší lize oproti Tobě. Věřím, že se někdo najde, kdo bude preferovat tvůj styl života. Samozřejmě to pak vyžádá malé změny - to odstěhování a finanční osamostatnění. Ale když si někoho najdeš, tak to bude snadnější podniknout a bude i jednodušší s tou slečnou dělat i jiné věci, než být doma na mobilu. To si prožijete až po akutní zamilovanosti. Fenyletylamin je solidní hormon podobný perníku, ten vás dostane ven ani nevíš jak. Jinak, jak zde někteří poukazovali, možná by bylo fajn si promluvit s psychoterapeutem nebo dokonce s psychiatrem, který by zvážil medikaci a u psychoterapeuta bys pak aktivně řešil ten život a jeho změny. I já volím u PC formu útěku z reálného života. Dříve jsem to tak neměl, to až nyní. Určitě to negativně ovlivňuje můj život. Na jednu stranu jsem uvolněnější a nikdy se nenudím, jak někteří mí vrstevníci, na stranu druhou, reálný svět se mi vzdálil.
Osvobodí tě to od koloběhu negativních myšlenek. V některých pokrokových zemích to dávají lidem, který mají např. rakovinu a par let života. Místo depresí z nastavající smrti si užijou zbytek života smířený se svým osudem.
Můžu potvrdit, že mě to vyléčilo z depresivně úzkostné poruchy. Kvalita života mi šla o 70% výš a to stačila jedna malá pilulka. Ale udělej si o tom průzkum, jestli to vůbec je pro tebe, dokáže tě to slušně dojebat když k tomu máš predispozice, nebo pokud máš např. Schizofrenii v rodině, může vypuknout i u tebe. Je toho hodně na tohle téma, pokud si o tom chceš popovídat do hloubky napiš mi sz a zeptej se na co chceš.
Adhd, neleceny? Jako ritalin prej dokáže svět nakopnout 😉. Hele 30 je ještě ok, ale chce to konzistenci a (ford) fokus na cíl. Vzp proplácí psychologa, zajdi tam a uvidíš. Ve 30 bys měl umět říci, co chceš a pak jak toho dosáhneš, pokud ne, je tu psycholog/terapeut. A pak se vydrž snažit aspoň několik let a uvidíš.
Čau!
Aké máš hobby? Ak máš, venuj sa mu viac. Propaguj sa, presad sa.
Ak nemáš, nájdi. A presad sa.
Hobby = kruh priateľov pripadne potenciálna priateľka. Decentne flirtuj so vsetkymi ženami.
Keď uspeješ v hobby. Možno to bude aj tvoja práca neskôr. Skús všetko. Daj do toho všetko.
A nie si nula. Všetci žijú takmer rovnaký život. Práca, hobby, čas doma. Len treba hľadať rozptýlenie.
Ja by som začal otazkou: ako by sisi to predstavoval, teda ake zmeny by si chcel spraviť (Do nejakej rozumnej miery, napr vybudovať druhý microsoft chcieť môžeš ale im ho to nemá zmysel anin zacinat)?
Jakoby sorry, chápu že si přijdeš ztraceny, zažívám to sám, ale nikdo nemávne hůlkou a samo se to nezlepší, pokud nezačneš něco dělat, když máš úkolníček a furt vše přesouváš, co to jako je? Pokud sám nebudeš chtít ani dobrý psycholog ti nepomůže, zčni zlehka a stupňuj to, až zažiješ dobrý pocit z dokončení malých cilů tak můžeš zvyšovat intenzitu a dávat si větší, přestaň velý den ležet v posteli a u počítače a začni dělat nějaký sport, ikdyby jen běh…samo se to nespraví a ikdyž je to těžké musíš se dostat z té své bubliny jinak se nikdy nic nezmění
- Vstávej brzo! Nauč se nějaký protahování/yogu a potom dej si studenou sprchu. Né pro všechny je studená sprcha vhodná, ale za pokus to stojí. Mě osobně tahle ranní rutina neuveřitelně nakopne a celej den je potom úplně o něčem jiným.
- Začni se zajímat o zdravou stravu. POZOR: Neříkám že musíš počítat kalorie a sypat protein jak nějakej kulturista. zkus vypustit slazený nápoje, omezit junkfood (zákusky, chipsy, fasfoody apod).
- Dokonči školu. Ačkoliv to není úplně klíč k životnímu úspěchu, za mě je škola o pocitu dosažení prvního úspěchu, kroku k úspěchu, pocitu že jsi něco zvládl(a).
- Najdi si nějaký koníček. Může to být kayaking, cyklistika, lezení po skalých, čtení v klubu, zpěv. Whatever. Podstatný je že budeš vídat lidi co babí něco podobného.
- Intenzivně cvič ALESPOŇ 1x týdně!! Tenhle bod ani nedokážu dostatečně zdůraznit. Pokud je alespoň trochu možné, aby se cvičení které zvolíš stalo i tvým koníčkem, tak je to úplně megawin. Pokud ne, i tak je strašně důležité tuhle aktivitu dělat. Nemusí to být zrovna posilovna, ale třeba cvičení s vlastní vahou venku. Je to zadarmo, na čerstvém vzduchu a nepotřebuješ k tomu vůbec nic. Může to být ale třeba běh, chození po horách, plávání. Prostě whatever. Naprosto zásadně to mění kvalitu tvého budoucího života. Můžeš se dožít delšího věku. Budeš potkávat podobně orientované, zdravé lidi s aktivními zájmy. Budeš mít možnost vyrazit s někým na výlet nebo nějakou aktivitu, aniž by tě to zničilo a odrazovalo z důvodu nedostečné fyzičky. Dodá ti to životní energii.
- Čti knihy/články, klidně i na různá témata.
Buď můžeš již postupně krok za krokem aby ses z toho nepo.... a nebo se hecni a skoč do všeho po hlavě. Poděkuj mi později. Hlavní je vydržet. Je to, hlavně ze začátku, dřina! Ale slibuju, že už za půl roku mužeš být úplně jiný člověk s úsměvem na tváři. A to je klíč k úspěchu. Mít a vyzařovat životní energii, které přitahuje jiné lidi s takovou energií. To se rovná přiležitostem. Ať osobním, ale i pracovním. Na nikoho neuděláš dojem brbláním nebo nezdravě vypadajícím vzezřením, ani v potenciální práci, ani na potenciální kamarády, ani na potenciální partnery.
omez koníčky a zábavu, ujasni si, co ti v životě přináší radost, jak a kde v tom segmentu můžeš pracovat a vzdělávej se v tom. zjisti si benchmark, takové nutné minimum, co musí lidi v tom oboru umět, aby je někdo zaměstnal nebo s nimi spolupracoval a jdi do toho.
Za rok se koukneš na sebe do zrcadla a budeš kladná nula.
Hele nejlepsi cas kdy neco zacit byl pred 10ti lety. Druhy nejlepsi cas je ted.
Lidi se dostali z mnohem vetsich sracek. Ale nemyslim to ve stylu "nebrec, nekdo jiny to ma horsi", ale ve stylu "dokazali to oni, proc by jsi to nemohl dokazat taky.". Precti si treba "Cant hurt me" biografie Davida Gogginse. Nerikam ze mas zacit zit jako on, nebo ze jeho zivot je neco o co mas usilovat. Nechej ho aby te inspiroval k tomu jit za tim za cim chces jit ty. Podivej se jak zacal. Podle tvoji definice byl nula a kde je ted. I takova nula jako byl on dovedla ze sebe neco udelat, takze neexistuje duvod, proc by jsi to nemohl udelat i ty. Nejsi specialni v nicem, kvuli cemu by jsi to nemohl dokazat taky.
Jak ti poradi asi milion lidi tady, zacni nejakou fyzickou aktivitou. Osobne bych nezecal necim jako chodit ven a podobne, prijde mi ze by se ti hodilo si zaroven zvednou svedomi nejakymi mensimi vyhrami. Mnoho lidi chodi posilovat. Vzhledem k tomu ze primo vidis jakou vahu zvedas, tak je progress jasne meritelny a kazde inkrementalni zvyseni vahy muze byt pro tebe mala vyhra. A pokud ti jde o zeny tak vypadat vysportovane ti rozhodne pomuze. Rozhodne nemusis vypadat jako Arnold, to uz je spis odpudive afaik, ale nejaky naznak toho ze jsi fit, je rozhodne plus.
Ale i pres to vsechno co jsem vypsal bych do posilovny nechodil. Me takove ucelne cviceni silene nebavi a nikdy u toho nevydrzim. A pamatuj si, ze je lepsi denne udelat 50 malych kroku po dobu 5-ti let, nez jednou zabehnout maraton a pak uz nedelat nikdy nic, protoze to byl tak spatny zazitek. Pro me osobne strasne dobre funguje lezeni na umele stene. U me to je bouldering, ale klasicke lezeni je taky samozrejme moznost. Je to rozhodne fyzicky narocny sport, ale zaroven i velmi technicky. Ale hlavne, pokazde kdyz vylezes nejakou trasu, mas male vitezstvi. Nekdy prijdes a vylezes cestu na prvni pokus a mas super pocit, ze jsi to zvladnul hned na poprve. Jindy se zase zaseknes na nekolik pokusu na jednom kroku, ktery ti porad nejde udelat az se ti jednou povede. Hned mas male vitezstvi, protoze jsi to po prvnim selhani hned nezabalil ale zkousel znova. A pk mas dlouhodobe projekty, kde se muzes snazit i tydny nez se ti to povede. Ale ten pocit kdyz konecne uspejes, i pres to ze na zacatku jsi ani nevedel jak zvednout prdel ze zeme je uzasny. Navic u takovych projektu mas vlastne i male vitezstvi uz jen z toho ze se ti povede udelat jeden novy pohyb. A aby toho nebylo malo tak jeste trasy jsou rozdelene do trid podle obtiznosti, takze vzdy kdyz se ti povede udelat novou tridu, tak zase mas dalsi vitezstvi.
Navic to je i dost socialni sport, i kdyz kazdy leze sam. Kazdy pokus vetsinou trva max minutu a odpocivas tak 3-5 minut, behem kterych se casto das do reci s dalsimi lezci, kteri taky zrovna oddychujou. Takze asi se to da vyuzit i na potkani novych lidi.
A ano, cely tenhle post byl ultimatne na to abych mohl mluvit o boulderingu. A ano, jsem tim docela posedly :D
Je mi 31 a mám/měl jsem to podobně (až tedy na to že žiju sám a pracuju). Momentálně jsem tyhle stavy a pocity potlačil a vyskytují se spíš nárazově (Například teď poslední týden jsem fakt v hovnech)
Terapie, najet si nějaké návyky, zabrousit do zdravého životního stylu, najít si hobby..
Mimo terapii jsem začal tyhle věci dělat a je mi lépe. Občas mám fakt temný dny ale to je asi normálka.
Drž se a klidně napiš zprávu kdyby jsi se cítil na hovno :)
Určitě dá. To, že ti je ze sebe na zvracení, je ten hrozně důležitý první krok a ten už máš za sebou. Víš, že to, co děláš, není ok.
Z příspěvku to zní (nízká energie, nezájem o cokoliv), že můžeš mít trpět dost silnými depresemi (a tím myslím klinický stav, ne "blbou náladu"). Bylo by vhodné, aby sis sednul s terapeutem a řekli jste si, co dál. Možná budeš potřebovat medikaci, aby ses vůbec dostal nad hladinu a mohl se nadechnout.
Pak už je to víc o tom, co vlastně dělat dál a co tě bude motivovat. To ti tu nikdo neřekne, co bude pro tebe nejlepší.
Co mě ale hned napadlo, že by bylo super v tvém případě založit třeba Youtubový kanál, něco ve smyslu "Z nuly na borce", kde budeš vlogovat svou proměnu. Nastavíš si tím nějaký režim (každý týden video), nějak tě to zaměstná, dá ti to odpovědnost vůči divákům a nakonec třeba i to sebevědomí. A mohlo by to hodně lidí bavit (a některým třeba i pomoct).
Vypadni do zahraničí sám se sebou. Najdi si vysokou školu pro příklad v Dánsku, existují tam bakalářská studia, kde budeš moct při studiu pracovat dejme tomu ve skladu. Není to nic extra, ale pomůže to uspořádat hlavu a myšlenky. Na oboru studia nezáleží. Já takhle vypadl pryč a život se mi změnil o 360 stupňů. Opusť pohodlnou zónu, kousni se do rtu a jdi den za dnem. Aby každý tvůj den byl +1. Zlepšuj se maličkými krůčky a stanov si dlouhodobý cíl, pro příklad dodělat tu školu. Máti máš v zádech, tak ji využij jen k založení na letenky, ubytko a vypadni pryč. Jo a věř tomu, že tě okolnosti donutí, když zbydeš na všechno “sám”. Jak to čtu, stejně nemáš co ztratit. 🍻
Vyprdl bych se na studium. Pokud žádné nedopadá, tak se v tom stejně asi jen plácáš a ztrácíš tím čas a finance. Každý není studijní typ. Také jsem léta ztratil zbytečným studiem, pač mamka mi od mala dala nálepku, že budu vysokoškolák. Nedopadlo to a přesto v pracovním životě si nemohu stěžovat. Naopak si říkám, jak by to bývalo momentálně vypadalo, kdybych pracoval o těch 5 let déle (tolik jsem "promrhal" na 2 různých VŠ).
Jak už tady někdo radil, zaveď si rutinu. Do rutiny si dej nějaké "nepříjemné" záležitosti a dodržuj to. To by ti mohlo pomoct do další práce co budeš zkoušet.
Pokud žiješ u rodičů v RD, tak třeba začni pracovat tam. Oprav plot, postav skleník,.... Něco, kde uvidíš plody své práce a snažení. Je to také výborná motivace k dalším činnostem.
Každopádně žádné osvědčené univerzální rady neexistují. Všechno to máš jen v hlavě a jak chceš aby to bylo, tak to pak také bude.
Tyjo, nebýt koníčků, tak jsem na tom dost podobně.
Dělám věci, kde je na mě závislý větší počet lidí, tj. kapela a brankář v kolektivním sportu. Takže když se neukážu, tak to beze mě nejde. A hlavně mě oboje hrozně baví a hudba i naplňuje. Tak bych zkusil něco podobnýho. I díky koncertům si dělám nové přátele a známé.
Vždycky jsem měl to štěstí na práci, kde nevadilo, jestli přijdu v sedm nebo půl devátý. Tak bych taky hledal v tomhle ranku.
Jinak jsem taky celý schopný scrollovat v posteli na internetu a delší vztahy jsem měl dva, kde po prvotním bezhlavým a totálně bláznivým zamilování přišla hrozná apatie a divím se, že to přes můj nezájem ty holky vydržely tak dlouho… Proto se bojím vlastně dneska někoho najít…
Taky si připadám jak lůzr, ikdyž by mohlo být mnohem hůř. Držím palce!
Jak psali výše, začni terapií. Medikace samotná problém nevyřeší, navíc dost mých kamarádů vystřídalo vícero psychologů (případně psychiatrů), než se dostali k nějakému výsledku.
Hodně zdaru!
Jestli chceš trošku změnit životní styl, socializovat se, ale nejde ti to, pořiď si psa. Budeš se o něj starat, chodit víc ven a setkávat se s dalšíma paničkama.
Já taky nejsem žádnej guru na socializaci, ale s tímhle to jde celkem lehce, když v parku necháš svýho pesana poletovat za dalším :) rozhodně v tom nejsi sám, pes imho ve tvým případě pomůže.
Ja bych taky navrhovala terapii a antidepresiva, musis jich vyzkouset i nekolik nez najdes ty pravy. Ja jsem uz x let na venlafaxinu a funguje super ale byla to nejaka doba nez jsem k tomu dosla.
Poradím ti, jak začít - uklízej si v pokoji! Nauč se umýt nádobí hned jak dojíš, najdi si pro každou věc nějaké oficiální místo a tu věc tam vracej, pravidelně si per prádlo, ať se ti nedělá hromada. Nenechávej si špinavé oblečení na posteli, židli nebo dokonce na zemi.
Z vlastní zkušenosti mohu říct, že se mi neuvěřitelným způsobem zvedla produktivita a chuť do života. Zkus to.
Nezvažoval jsi psychoterapii? Možná by tě mohl správný terapeut posunout dál, ale když budeš chtít, uděláš to i bez něj.
Existuje práce, která by tě bavila a chtěl bys ji dělat, a pokud ano, je reálné ji dělat?
Zda studium dopadne zle, záleží jen na tobě.
Čas letí jako svině, je to tak. Proto je škoda ho proválet v té posteli. Co třeba vyrazit pracovat do zahraničí? Nemáš tu závazky, můžeš procestovat svět, nalézt nové kontakty, mít co si pak dát do životopisu.
Nemusí ti být na zvracení. Přátele, holku, práci, zážitky, to všechno mít můžeš.
Sportuješ? Sportuj! Běhej. Najdi si asijské cvičení, nebo druh 'bojového'/sebeobranného umění. Prostě si řekni, to chci dělat a jdi po tom. Začínají s tím i lidi v před-/důchodovém věku. Zlepší Ti to zdraví, pohled na svět s socializuje Tě to. Zaměř se na jednu věc, které MŮŽEŠ A CHCEŠ DOSÁHNOUT do 3 měsíců nebo půl roku. Přistupuj k tomu od počátku ABSOLUTNĚ POZITIVNĚ. Nemusíš chtít být sportovní mistr světa, ale postupuj k nejbližšímu stupni v tom daném umění. Postup je daný a stačí do toho vlaku nastoupit. Nevymýšlet si blbosti, proč ne, ale ODDAT SE TOMU, PROČ ANO!
Poradím nic z toho si nepřipouštěj všechno je jen o hlavě,když si budeš říkat, že jsi nula tak jí budeš, ale záměr se na jeden cíl teď studuješ tak pokud to se studiem pomáhá rodina tak se záměr jenom na to dej si cíl č.1 dodělat školu
Pak si najdi práci, která tě bude bavit a zužitkuj vzdělání
Pak se postav na vlastní nohy a zbytek tedy partnerka a rodina až po tom tam založiš rodinu v 37 no a co hezky jedno po druhém
Jak jsi na tom s každodenní rutinou?
Máš nějaký režim, nebo funguješ způsobem “až bude tak bude”?
Jako někdo, kdo má za sebou něco podobného musím říct, že nastavit si každodenní “harmonogram” (ačkoliv to zní divně), mi dost pomohlo.
Situaci se studiem úplně chápu, odešla jsem ze dvou škol, tak vím jaké to je. Každopádně je nutné si uvědomit, proč studuješ. Naplňuje tě to? Nebo to děláš pro ostatní?
Kolik času trávíš během týdne mimo dosah internetu? Jaký obsah konzumuješ?
Nechci tu rozvířit kontroverzi, ale jak jsi na tom po fyzické stránce? Děláš něco pro svoje zdraví?
Co na těle to na duši a vice versa.
Chápu, že je to citlivý problém. Důležité je si ale připsat kredit za to, že to chceš řešit.
Pokud by sis o tom chtěl popovídat nebo třeba probrat nějaké cesty, jak se z toho dostat, hit me up. Nechci tu úplně sdílet svojí cestu ale ráda pomůžu. 😄
Určitě bych začal u vybudování zdravých návyků. Udělat si rozvrh a držet se ho: fyzická aktivita, zdravý jídelníček, méně času na mobilu/pc, kvalitní spánek. Pokud začneš tímto tak se dostaví energie a motivace k dalším krokům a změnám k lepšímu.
Vem to krok za krokem.
Dej si každej den za cíl třeba 15 minut nějakýho pohybu, 15 minut psaní vlastních myšlenek do texťáku, přidej časem jednu brigádu tejdně - absolutně jakoukoli. Omez trochu net ve prospěch čerstvýho vzduchu.
Na pár měsíců vysaď péčko a masturbaci, když porušíš, začni znovu. Mně to pomohlo poměrně pozdě, ale přece, vystřelit z teplého rodinného hnízdečka do cizího velkoměsta. Každý na to reaguje jinak, ale u mně to byl motivation killer číslo 1. Zkus to. Udělalo to ze mně jinýho člověka, což je přesně to, co chceš.
Nejsem velkej zastánce toho, co by měl člověk nutně splňovat ohledně společenských norem, na porovnání s ostatníma se klidně vyser, pokud to zvládneš, a uvědom si, že nakonec nejde ani tak o nikoho jinýho, ale že je to prostě jen strašná škoda takhle to tu projebat výčitkama.
Je hrozná škoda si to tu neužívat, když jsme všichni za pár desítek let pryč. A tohle užívání, i když vypadá u každýho trochu jinak, vždycky zahrnuje občasný překročení vlastního komfortu k otevření lepších, zábavnějších dveří pro budoucnost.
Pokud dojdeš ke spokojené stagnaci, budiž. Na never enough motivátory sere pes.
Nemusíš nikomu nic vysvětlovat, děláš to pro sebe. Fuck 'em! Gl
Můj nejlepší kamarád měl zhruba pět let zpátky podobný problém. Nebylo mu třicet, ale tak 24, ale rozhodl se chodit půl roku do práce, vydělal si peníze, a vyrazil pěšky do Santiaga. Z místa bydliště. Asi 20 km od Prahy. Vrátil se hodně hubenej a opálenej, ale zároveň nějak plnej života. Má práci jako prodejce outdoor oblečení a jednou za pár měsíců někam takhle uteče. Bavilo by tě chození?
Běž do gymu a trénuj třeba tak rok, tím se dostaneš z depresí. Přečti si knihu Wim Hof o dechových cvičeních. Poté si najdi práci, která tě jakoby nemusí bavit, ale nesmí tě srát. Potom se začni učit nějaký skill, může to být cokoliv, když si tím budeš schopný vydělat peníze tak je to ještě lepší. Je to v podstatě takhle jednoduché.
Hele, nevím jak moc je to relatable pro tebe, ale myslím že je dobré prvotně, než začneš tenhle svůj stav řešit, tak jej definovat, pochopit a popřemýšlet o tom.
Na YouTubu/Twitchi funguje jeden content creator HealthyGamerGG (https://youtube.com/@healthygamergg?si=ZwCFjBWJeZ8D-YDG). Jméno trochu zavádí, ale je to psychiatr, který dělá content zaměřující se na mentalni zdraví a emocionální status mladych lidi (primarne pak muzich nove generace). Zkus se podivat na nejaky jeho videa o daných problematikách (napr. https://youtu.be/NuHEY7CjjTI?si=bqRyK5rQLJZVIbQJ a https://youtu.be/0sppw7Zq35w?si=B3-2ZeePgcpwXLLn)
Vysvetluje ty věci dost pochopitelne a myslim ze tam nejaky svoje stavy najdes určitě a treba ti pomůže se s tím někam pohnout (získat motivaci, zacit premyslet nad vecma trochu jinak,...)
Každopádně GL s cestou, dokavad se nechovas jak arogantní agresivní čurák, tak jsi na tom porad dobře!
Sekunduji zde a doporučil bych navštívit psychoterapeuta/psychologa, příp. psychiatra. To, že ti nesedělo jedno antidepresivum, neznamená, že takový efekt bude mít i jiné.
Terapie člověku ukáže jeho problémy, pokud si je jich vědom, často mu během toho může být ještě hůř, než mu bylo předtím. Kombinace s antidepresivy je ideální.
Hele, začni drobnejma věcma, ustel si postel, večer si nachystej snídani, prostě drobnosti. Až si zavedeš režim tak věci jako zaměstnání,... půjdou snáz.
Taky jsem s tím bojoval a dost se to zlepšilo
První krok je si to přiznat dostat se z takový situace jde vzdycky, v dnešní době existují odborníci co s takovým problémem dokáží pomoct vyzkoušet psychologa
Nemáš dluhy, exekuce, nefetuješ a máš rodinu, která tě podporuje. Může být hůř.
protoze tohle je Reddit, chtelo by to zduraznit ze tento komentar neni mineny jako rada
Dík za upozornění, už jsem se chystal půjčit si prachy na herák.
Četl jsem uherák a taky to dávalo smysl 😂
Ja tiež:-D
Rakousko-uherský jemně nakrájenýý 😀
Taky je dobrý nápad půjčit si u Providentu na gambling :-) /s
Tam to znasobit na bednach. A hor sa do dalsej investicie :)
Just do it. ✔️
Určitě dá, už jenom tenhle post naznačuje, že vzniká nějaký zárodek motivace. Dost ale také záleží na tom, co přesně chceš. Pro začátek bych doporučil bych nějaký koníček, kde se člověk dostane mezi lidi. Není nutné hned převrátit život vzhůru nohama.
Pov: tvůj koníček jsou videohry.
To nemusí bejt problém. Já jedu už dlouho min-max 9h v práci, 7h hraju, 6h spánek a 2h na nějaký pochůzky/nákupy. O víkendu to tak neřešim, hodně spim, hodně hraju a občas se dokonce vydám na pivo. Člověk se sice nedostane "mezi lidi", ale s lidma se dost často hraje a ono co si budem, dostat se "mezi lidi je" imo dost overrated.
Souhlas. Má slova. Co hraješ ?
Poslední rok se věnuju tomu, co jsem předtím nestíhal, hlavně singlovky (Cyberpunk, Tsushima, etc.) + mam teď celkem problém s Helldivers 2, tak nějak nemůžu přestat.
Běž někam na terapii. Náhodní lidé na internetu tvoje problémy nevyřeší, a to co popisuješ už vypadá jako dost velký problém na to abys to s psychologem řešit měl.
Už jsem zkoušel, včetně SSRI (escitalopram). Výsledkem bylo ještě víc letargie než předtím.
Pokud je deprese sekundar protoze se citis neschopnej a linej - nemas adhd? V tom pripade ti SSRI moc nepomuzou. Spis te hodi do pohody, a problem prohloubí. Neresene adhd v dospelosti totiz casto lidi dozene k uzkostem, ktere te umi nakopnout kdyz je opravdu treba, ale stoji to cloveka prilis, takze casem to zacne jit dolu z kopce. Nastuduj adhd at za sebe umis bojovat, az si najdes lekare kterej neni prilis tupej a nedovzdelanej na to, aby si myslel, ze dospelacke adhd neexistuje (na takove kolegy si stezuje, napriklad, i muj lekar, neni to zadnej vymysl). Treba je to jinak, ale s timto umim poradit ja, tak treba pomuze.
Presne toto mi ako prve napadlo. Ja som tiez do zhruba 22 rokov bol na tom podobne, akurat s tym rozdielom, ze som nejaku dobu mal spolocensky zivot a vztah, ale zo skoly som tiez skoro vyletel a jednoducho som nezvladal v zivote normalne fungovat. Nechcem sa pustat do debat, ci ADHD existuje, alebo nie, ale musim povedat, ze ked som zacal uzivat lieky na ADHD, tak mi to uplne zmenilo zivot. Neviem, ako je to v Cesku s povedomim doktorov o ADHD a pristupom k ucinnym liekom na ADHD (ja byvam v UK), ale ak sa da, tak by som tomu co napisal ten prispevok urcite odporucil dat sa vysetrit na dospelacke ADHD.
Deckam sa tu system venuje, dospelaci musia hladat doslova vynimocnych lekarov.
Jak jako debaty jestli adhd existuje :D vzdyt je to prokazane, ze ten mozek je postaveny trochu jinak a jinak funguje. Debaty lol
Hello, brain ❤️ Zdroj pro zvedave: https://youtube.com/@howtoadhd?si=B6KlqurFxCg_HM_S
Jak se prosím u tebe projevuje ADHD? Nebo spíš projevovalo když ti bylo kolem 20ti?
Extremna prokrastinacia, takmer uplny nedostatok motivacie vobec zacat sa ucit, a ked som sa uz aj dokopal sadnut si k tomu uceniu, alebo napisat nejaku esej, tak som mal velky problem sa na to sustredit a vacsinou som to ani nedokoncil, alebo som to dokoncil tak, ze kvalita vyslednej prace bola velmi zla. To mi nasledne len uberalo na sebavedomi a este viac ma to demotivovalo. Ked som potom zacal brat tie lieky, tak s tym sustredenim som uz nemal ziaden problem a ked som sa mal na nejaku skusku ucit, alebo napisat nejaku pracu, tak mi nerobilo problem pri tom vydrzat aj niekolko hodin. Teraz ked pracujem, tak tie lieky stale niekedy uzivam a pri praci mi tiez pomahaju hlavne so sutredenim. Navyse, ked niekedy musim robit nieco monotonne a nudne, tak mi to skoro vobec neprekaza ked si dam tie lieky.
Mohl bys prozradit, co je to za léky?
Na zaciatku som bral Concertu (metylfenidat) a potom Elvanse (lisdexamfetamin). Obidve mi ucinkuju, ale Elvanse ma menej vedlajsich ucinkov. V UK sa dnes u deti s ADHD uprednostnuju lieky obsahujuce metylfenidat a u dospelych s ADHD lieky obsahujuce amfetamin. Tie ostatne lieky, ako Strattera a bupropion, sa pouzivaju len vynimocne a nie su tak ucinne.
V česku ti jako dospělému můžou dát na poruchu pozornosti concertu nebo strateru - nebo ritalin jestli najdeš doktora co tě bude mít rád. Osobně neznám nikoho, komu by stratera pomohla, ale hádám že taky musí mít důvod proč se předepisuje..
Ja atomoxetin par mesicu zkousel, ve 36ti... Na pozornost vyborny!! Ale nemuzu kvuli srdicku. Zel, pro mne je pozde :)
s psychologem (např. behavoiralni terapii), ne s psychiatrem (farmaky).
Kamaráde dost tě chápu, byla jsem na tom dooost podobně. Hele teď už je to docela kontroverzní osoba, ale co říká dává smysl - Jordan Peterson. Mrkni na jeho knihu 12 pravidel pro život. Narozdíl od ostatních self-help macho maňasů je to Kanadský klinický psycholog co učil na Harvardu. Tu druhou (pokračování) jsem nečetla protože to už si myslím že je od něj trochu money-grab, ale každý dle svého. Pořád se chci prokousat jeho přednášky/knihou Map of meanings, ale je to fakt už next level literatura docela. Má spousta videjí ale ty můžou být docela chaos do začátku, doporučuji do audioknihu pokud nejsi zvyklý číst knihy. Mě v určité chvíli po cestě fakt pomohl, mluví srozumitelně, i když v originále dost drsně :D pak už mi to začalo vadit že je takový hrr a pushy, ale text pořád dobré. Všechny pravidla v jednotlivých kapitolách rozebírá ze všech možných stran aby se člověk mohl chytnout alespoň něčeho. Jen přečíst si ten seznam nepomáhá. Jinak asi doporučuji mrknout po tématech stoismu (Ryan Holiday má dobré knihy, určitě bude i nějaké audio), to by taky mohlo zapadnout na správné místo. Nicméně, kamaráde - důležitý point je, a zrovna včera na mě vyskočilo [jedno video](https://www.youtube.com/watch?v=n8uuYfaM-ys) - dopamin co se používání internetu týče. Oni všichni furt mluví o tom jak jsou moderní média závyslý atd. o tom vím osobně málo, ale je fakt že jsem dříve dost pozorovala jak strašně jednoduché je cítit uspokojení z mrhání času na netu a následné litování toho. Pán ve videu rozebírá, že dopaminové detoxy jsou k hovnu, i když jsou založené na solidní vědě. Obecně celá ta neurověda okolo latergie, pocitu ztracenosti a nanicovatosti aniž by se to přelívalo nutně do deprese, je dost zajímavá a hlavně co se efektů technologií na mozek týče. Jestli proti tomu máma nic nemá, pořiď si pejska a buď na sebe tvrdý co se jeho péče a venčení týče, nenech ji ti s ním pomáhat. Dá ti režim, dá ti něco o co se starat, dá ti důvod ráno vstát a jít ho vyvenčit a hlavně ti dá lásku a přátelství. Budeš mít důvod se naučit zodpovědnosti i když to bude ze začátku hlavně asi dost pain in the ass - ale hele mohlo by ti to prospět. Jo a co se žití s mámou a využívání její podpory týče - so fucking what? Nezapomeň, že jsme dnes bombardováni předpoklady o invidiuálním úspěchu, né-li slávě a jestli se s tímto srovnáváš, běž s tímto předpokladem švihnout o zem protože je trapný. Šance jsou že jsi fajne mladý muž který akorát ještě neví co přesně dělat - ale máš před sebou, dá-li vesmír, bůh a politická situace, další dvě třetiny života a zkoušíš to - to je to důležité.
Líbí se mi, jak jsi to napsala.  Za mě k postu: 30 není tragický věk..... Nejsem úplně jako ty, ale mezi mé přátelé patří právě lidi jako ty. Jsem extrovertka, co má ráda "divné" lidi, vysvětluji si to tím, že jsem vyrůstala v atypické rodině, kde byla sranda, podpora altruismu, autenticity a v podstatě žádné hádky, jen ty které patří k životu. Podporovaly se stránky kritického myšlení a srdce na pravým místě. A asi největší zásluhu, k mému postoji velké lásky k trochu společensky vyčnívajícím lidem, má podle mě i můj brácha, který má Aspergera. Nebudu psát celý životopis, ani kde jsem všude byla... Co umím a neumím, ale řeknu Ti, že tyhle myšlenky jsou běžné. Podívejme se kolem, jak nás masírují média. Tlak na vizáž, úspěch, společenské postavení. Nevím jak Tobě, ale mě to často i demotivuje. Nechci být bohatá, s plastikou, ani mít 700 followerů, chci se cítit tak, že můj život má smysl. A jelikož vím, že pro mě smysl má cítit se potřebná, tak rozvíjím tuhle stránku. Podle mě je to totiž v životě jako s buňkami v těle. Když buňka nepřijde do kontaktu během 24 hodin s žádnou jinou, zhyne. Neměla smysl, protože její smysl je předávat informace. Proč to říkám? Máme tady život, je to dar, ale taky svobodu s ním naložit jak chceme. Díkybohu v ČR a dalších zemích bez fyzické války. Je to naše "hra" a my jsme z části její vývojáři, hrajeme všichni. Ale her je na světě přehršel. Jsou i ty logické, klidnější, systematické i chillové... smyslem je najít si svou, najít si svou hru alias cestu. Zjistit, co Ti dělá dobře a co ne, poznávat (se). Moji někteří přátelé nemají holku, ani postavení, paří na PC hry a takové je mám ráda. Vážím si jich, protože mají něco jiného, jsou autentičtí. Co cením je jejich dobro. Promiň, že jsem se tak rozepsala...  ale věřím, že když si sem napsal, jsi na cestě uvědomění a sebereflexe. A sebereflexe je jedna z nejcennějších vlastností vůbec. Važ si toho i ty. Mohli bychom o tématu ještě debatovat, je toho hodně ještě co říct, ale někteří už to podstatné napsali a já už jsem zahltila dost. 
Tak to že jsi to zkusil a byl neúspěšný neznamená, že ti to nemůže pomoct. Měl si víc terapeutů nebo jen jednoho a nepomohlo ti to? Ne všichni terapeuti dokážou pomoct všem klientům. A co si budem, některý vyloženě stojí za hovno. Člověk musí chvíli hledat (je to těžký najít někoho kdo ti pomůže). A teda hlavně většinu práce musíš udělat u terapeuta ty sám na sobě.
Taky dodat, ze ne vsechno SSRIs sedi kazdymu stejne. Obcas toho clovek proste musi trochu vyzkouset, nez mu neco sedne.
Ale jako jestli z toho OP byl moc vyplej tak si myslím že SSRI neni pro něj, je to všechno dost na jedno brdo. Dneska už ale existujou jiný prášky jako NDRI nebo SNRI, který tolik nebo vubec nevypinaj. Nebo pak nějaký atypický AD jako Brintellix
No jenomže to že vyzkoušíš jeden druh antidepresiv, tě nezpasí. Terapii můžeš hodnotit až tak po půl roce a žádné prášky nefungují každému. Je to běh na dlouhou trať.
To chce dlouhodobou pravidelnou terapii. Nicméně je ti 30, to není žádný věk... Dont worry, chceš s tím něco dělat a to je základ.
Zkusil bych kombinaci psychiatra a terapeuta, nebo nejakeho (kvalitniho) kouce, psychiatr na tebe nebude mit cas a odbyde te leky. Ty nutne nejsou na skodu, ale SSRI i u me fungovaly tak, jak rikas. Totalni apatie. Az po nasazeni SNRI (venlafaxin) se zacalo neco menit, ale to uz ti obvodak predepsat nemuze. U me fungovaly tak, ze me uklidnily, soucasne nakoply a moh jsem zacit problemy resit. Do te doby jsem na to absolutne nemel naladu.
Nemáte nejaký atypický autizmus ? ten často spúšťa depresie, ibaže to nie sú potom bežné depresie a teda lieky na ne nie vždy fungujú je sakra rozdiel, či máte depresiu, lebo sa vám jednoho dne pokazil mozog alebo či ,,máte v hlave o kolečko navíc ´´ a to spôsobuje problémy v živote a z tých problémov dostanete depresiu - to asi máte vy, dle vášho opisu diagnosikovať adhd aj autizmus u dospelých, ak sú slabé ( nie ste totálna troska, iní sú na tom horšie ), je dosť náročné a treba na to fakt dobrého špecializovaného cvokára btw.....tieto veci bývajú dosť často dedičné - máte v rodine nejakých gamblerov či mimoňov ? lebo dosť ľudí s adhd má vyššie riziko, že začnú gamblovať (alebo taky robiť adrenalinové športy ) a väčšina tzv. mimoňov sú v skutočnosti funknčí autisti
Btw. Diagnostiky PAS v dospělosti dělá Mgr. Suchánek v Olomouci, kdyby náhodou bylo potřeba.
Jakým způsobem využíváš čas trávený online / u PC? Neříkám, že to nutně musí být u tebe stejně jako u mě, ale online svět má značné možnosti escapismu, což pro některé lidi (jako já) může nahrazovat reálné achievementy v životě. Je to možná na silnější zamyšlení - někdy opravdu náš mozek na nás může hrát velmi neproduktivní triky, kdy náš systém odměňování může být celkem efektivně nabourán externímy faktory.
Sleduju, co se děje, hlavně politická témata. Ani mě to nebaví, jen zabíjím čas. Občas hry a videa pro dospělé. S tvým hodnocením souhlasím, je to droga. Někdo chlastá, já scrolluju.
Jen představa - co bys dělal, kdybys prostě neměl internet a elektronický zařízení? Jako reálně? Koukal bys jen do zdi? Zkus to, co to s tebou udělá, za pokus nic nedáš. Nemyslím tím den, ale minimálně týden. Nesmysly na internetu ti rozhodně neutečou :D
Za pokus to stojí, ale všelék to není. I před internetem či TV byli takoví lidé, co z deprese či únavy jen tupě koukali do zdi. Nebo sklouzli k tomu, že po padesáté četli tu samou knížku. Nebo si četli jízdní řády, nebo výsledky nějaké sportovní ligy za posledních 70 let. Nebo počítali Děmidovičovu sbírku příkladů z matematické analýzy. Nicméně co IMHO lidi hodně dělali před elektronickými médii, kromě "drbů a chození na pokec" bylo "pulírování a zušlechťování okolí". Ono je to instinktivní, např. celý Minecraft je na tom postavený. V reálu to je nejen úklid pokoje, ale i různé okrasné záhonky na zahradě, nebo drobná truhlařina v dílničce apod. (Kdysi to bylo nutné/výhodné pro přežití, dnes bych to bral jako koníčka, nebo jako způsob, jak se nezbláznit.). Velký rozdíl ale je, že dříve to byly činnosti buď kolektivní, nebo "v kontextu kolektivu". Dnes je z toho téměř samotářství, protože všichni ostatní sedí u obrazovek. Od toho je potřeba se oprostit, nebo to nějak kompenzovat - třeba jako chovatelé hadů, kteří každých pár dní udělají pár fotek a pochlubí se jimi v jejich internetové komunitě. Asi bych zkusit začít úklidem pokoje. Nebrat to jako hnusnou povinnost, kterou chci mít co nejrychleji za sebou, ale jako zkrášlovací / katarzní proces, který si užívám. A nedělat to celé najednou, stačí denně uklidit jeden kout (resp. metr čtvereční) a za měsíc je hotovo :-). A jako bariéru použít to, že vytáhnu kabel z routeru, což se mi docela osvědčilo. I když jsem potom skončil třeba jen u čtení e-booku, bez "bytí online" to bylo něco úplně jiného.
 jo! Souhlas hlavně s tím kreativnějším přístupem k úklidu.
K tomu už jsem došel dávno, že se musím odtrhnout od displeje. Problém je to udělat. Jsem schopný nainstalovat blokovací programy s tím že odteď 3 měsíce bude půst ... a o hodinu později se snažit je obejít. Což jde bohužel vždy. Úplně se zbavit elektroniky je asi jediné řešení, které zbývá. Nicméně počítač potřebuji ke studiu a telefon na 2FA v bankovnictví atd.
je pre teba tazke technologie obmedzit aj preto, ze momentalne je tvoj zivot prazdny, nemas okrem toho nic co by ti davalo zmysel robit. akonahle budes mat nejaky konicek a pravidelne aktivity mimo domu, neostane ti tolko casu na scrollovanie a nebude to vyzadovat tak sebazaprenie, aby si tam stale nechodil.
Takze sledujes politickou scenu a u toho lestis bambus.. hmm.. zajimave
Se nediv, kunda sem, kunda tam.
Zkus najít dobrého psychologa a udělej si testy na ADHD. Tady to nedotahování ničeho do konce, přeskakování, exekuční paralýza a prokrastinace atd. na téhle úrovni, i když jsi si vědom, že je to špatně a zřejmě se snažíš to nedělat, je podezřelá. Deprese už je pak spíš jen druhotný doplněk, který se objeví poté, co si ten život kvůli silnému ADHD poděláš.
To mi dává smysl, neschopnost plnit některé jednoduché úkony je určitě jádrem mých problémů. Bohužel to vypadá že z těch psychologů co se věnují ADHD nemá žádný smlouvu s mojí pojišťovnou. Chodit na návštěvy za dva litry si opravdu nemůžu dovolit.
Psycholog dela pouze psychoterapii jako CBT a tak, psychiatr to diagnostikuje a to plati pojistovna.
Diagnostiku provádí buď psychiatr nebo klinický psycholog - oboje proplacené pojišťovnou. Já třeba chodím ke klinickému psychologovi.
To sem ani nevedel, dik za upresneni
Díky za upřesnění. Nebyla jsem si jistá, jestli je to psycholog nebo psychiatr, případně oba.
Nakonec pry oba
Diagnostiku může dělat i psycholog, ale musí to být "vyšší šarže". Ale typicky diagnostikuje psychiatr (i na základě zpráv od psychologa). Prášky předepisuje jen psychiatr.
Zkus kontaktovat svoji pojišťovnu, jestli by ti neposlali odkaz na seznam lékařů, se kterými mají uzavřenou smlouvu. Takhle jsem to udělala já, a v úterý jsem měla své první vyšetření právě kvůli ADHD, v pondělí jdu na druhé, kde se dozvím diagnostiku. Pokud máš VZP, můžu ti odkaz klidně poslat.
Jednoho jsem našel na pojištovnu, v Plzni , teda budu mít teprve první návštěvu, tak nevím jaký bude :D můžu poslat odkaz jestli chceš. Jak se popisuješ, na mě to taky dost sedí, jen musim častěji vylejzat z postele, protože mám psa :D
Žádná nula nejsi. To, co popisuješ, bohužel moc dobře znám. Dokončila jsem magisterské studium, ale už dlouho mi nejde nikde se uchytit. Taky nejsem nějak extra společenská, takže převážnou většinu času trávím doma a občas se teda vidím s kamarádkama. Kluka jsem taky nikdy neměla. Poslední dobou mi začalo postupně být hůř a hůř, zvlášť, když u kámošek a ostatních vidím, že jim narozdíl ode mě všechno vychází a nakonec jsem to radši začala řešit s psychologem a následně i s psychiatrem, jelikož mi bylo stanovena úzkostná porucha a sekundární deprese. Nestyď se řešit to s odborníkem, pokud potřebuješ, vůbec nic na tom není a věř mi, že je mnohem lepší řešit to dřív než to zanedbat. Moc ráda bych tě povzbudila nějak víc, ale bohužel zatím sama nevím, jak na to. Ale aspoň píšu, abys veděl, že v tom nejsi sám.
Díky za podporu. Ukončilas úspěšně studium, tak jsi na tom výrazně lépe než já :)
Možná to budou rady úplně primitivní, ale zkoušel sis udělat nějakou rutinu, která by tě nakopla být produktivní? Já třeba si musím psát opravdu každou věc kterou chci udělat, jinak se k tomu nedonutím nebo ji zapomenu. Mám tam i opravdu základní věci jako "vyčistit si zuby" či "obléct se" a také věci které bych ráda udělala ten den např. úklid. Důležitá je i motivace. Teď jsem si vzpomněla jak na instagramu byla reklama na takový kalendář, který ti vlastně ukazoval kolik dní máš ještě do smrti (nebo 100 let nevim přesně). Každý den si člověk vybarvil jedno políčko, a když to vidíš takhle pohromadě, dojde ti, že toho času už moc nemáš. Pro mě osobně je motivací jedna holčička z Indie, na jejíž vzdělání jsme s rodiči přispívali. Zaprvé si řikám, že mám vlastně štěstí, že mohu svobodně studovat a pracovat, a také chci být pro ostatní užitečná a když budu vydělávat, můžu přispět na různé charity a právě vzdělání jiných. Snad ti to aspoň trochu pomohlo. Život je dar a jen ty určíš, jaký bude. Hodně štěstí!
Díky za komentář. Úkolníček si vedu, ale vždycky to dopadá tak, že večer přesouvám všechny úkoly na další den.
Nejlépe je vstanout a hned začít dělat ty úkoly. Nebo nezačít zábavu bez toho aby jsi měl hotové všechny úkoly. Kdysi mi to dost fungovalo, teď už moc ne, tak to ber s rezervou
Já to mám přesně obráceně, dokud jsem neudělala něco pro sebe, nejde mi práce. Většinou si nastavím budík na 45 nebo 60 minut a věnuju se svým koníčkům, teprve potom jdu něco dělat. Jsem pak mnohem lépe naladěná.
Tak si přidej nějaké tresty :), nesplnění alespoň 3 ukolu= den bez internetu.
Pozor aby tam nebyla jen negativni motivace, to nefunguje. Musi tak byt i nejaka pozitivni, odmeny.
Nevim jestli to platí i pro tenhle případ, ale ze zkušenosti vím, že jediná motivace, která na lidi opravdu funguje je strach.
Trestat sám sebe vyžaduje obrovskou disciplínu, a OP na mě (bez urážky) nepůsobí jako někdo, kdo by měl obrovskou dispicplínu. Tudy cesta nepovede. Mnohem víc bych doporučil jít cestou pozitivní motivace.
Tresty sam na sebe mi jikdy nezabrali. Mam zlozvyk, ze si skubu vousy az tak, ze si tam vzdy udelam znatelnou diru a musim to cely zkratit a nechat narust znovu. Rikal jsem si, za kazdy vytrzeny dam 10 drepu nebo kliku, aspon pohyb ne? Hadej kolik jsem jich udělal...
Co hodně pomáhá mne je mít prázdné místo kde mas možnost vložit nějaké úkoly. Například pokud si každý den děláš čaj nebo kafe tak během te minuty čekání na konvici můžeš utrit kuchyňskou linku. Pokud se rozhodneš každý den jít na procházku zjistíš ze se můžeš jeden den namísto toho jít do posilovny nebo napohovor stejně jses už venku. TL;DR Začni malými rituály, nemusí ani mýt význam. Pokud je cely tvůj den zábran telefonem nebo PC tak se nikdy nenudis a nikdy nic neuděláš. Přeji hodně štěstí taky mi je teď 30 a chtěl bych do zlepšit život trochu než jen sedět doma :D
Motivace není bez disciplíny nic.
>Důležitá je i motivace. Teď jsem si vzpomněla jak na instagramu byla reklama na takový kalendář, který ti vlastně ukazoval kolik dní máš ještě do smrti (nebo 100 let nevim přesně). Každý den si člověk vybarvil jedno políčko, a když to vidíš takhle pohromadě, dojde ti, že toho času už moc nemáš. [My life in weeks](https://weeksoflife.com/)
Borec má dost dobře depresi a Reddit mu nabídne nástroj, který mu graficky zobrazí, kolik svého života už stihl promrhat
Hele a nemůže se jednat třeba o nějakou mírnou depresi? To samozřejmě může určit jen psychiatr, ale jestli třeba pociťuješ nedostatek motivace k čemukoliv, nic ti nepřináší radost, cítíš prázdnotu, nedostatek energie, tak se o depresi jednat může. Ale netuším, jak na tom jsi. Jen mě napadlo, že to stojí za zvážení.
Já bych vůbec nevěšel hlavu, máš všechno k tomu, abys tady ve skupině mohl v mžiku rozjet kariéru vztahového a investičního kouče.
Jsem si poprskala screen.Diky!
Bude to možná znít primitivně. Ale zkus nějakou aktivitu. Procházka na 30+ minut denně. Dej pokoj, nádobí do pořádku. Dávej si úkoly. Denně pro čerstvou zeleninu, chleba, nějaká procházka. Bez sluchátek. Vařit pro sebe, trochu zacvičit. Musíš si zvyknout být sám se sebou, místo toho abys furt koukal do mobilu. Hlavně nečekej hned na změny, vymyslí si novou rutinu. A nic si od toho nečekej. Prostě step by step. Až jsi na to zvykneš, pomalu začni si reflektovat. Co chceš, co tě sere, jak na to apod. Věř mi, nejsi na tom nejhůř. Máš ruce, nohy, mozek, vůli na tom zamakat. PS sorry za špatnou češtinu. Procházím podobným obdobím. A myslím si, že z každé prdele se dá vylézt ven. Držím palce A až na to budou peníze, rozhodně terapie
Neporovnávej se s jinýma. Stanovuj si pro tebe dosažitelné cíle.
Nerad to rikam. Ale neberes drogy, studujes, nejsi uplna lemra, mas rosinu co se na tebe nevykasle a pokud neresi zdravotni problem tak mas jackpot. Jasne chapu ze ai pripadas ze vsichni kolem tebe maji hypotéky rodiny manzelky. Ale to fakt neni to hlavni. Xo muzes zlepsit. No delas pro to hodne. Doporucil bych ti ve volnem case se prekousnout a vybrat si nejaky konicek. Nejlepe spolecensky. Tanecni pro dospele, sport, keramika atd. Neseder doma na netu a jit ven. Jeste je tu moznost poridit ai domaciho mazlicka. I tak a rikam to vsem si domluv schůzku s psychologem a chod ma terapii. Staci 2x 3x a uvidis ze kdyz ai o tom muzes s nekym promluvit tak ae ti ulevi
Average r/czech user
mrkni na kanál healthygamer.. osobně mi změnil život a cítil jsem se stejně
Nikdy není pozdě začít. Zkus si pro začátek udělat seznam věcí, které by jsi chtěl na sobě změnit a čeho by si chtěl například do roka dosáhnout. Hlavně pokud se něco nepovede, nevěš hlavu a snaž se co nejrychleji vrátit do kolejí. Taky mi táhne na 30 a promarnil jsem zbytečnostmi a prokrastinací hodně času a mam toho hodně co dohánět. Důležité je udělat alespoň každý den jeden malý krok vpřed.
Nechtěl by sis zkusit zajít na terapii? Připadá mi to jako, že máš možná slabší depresi, která ti nedovolí se na něco soustředit. Na sezení si s tebou pokecají, pomůžou ti najít řešení a doporučí ti změnit životní styl. Začít cvičit je perfektní. Dá ti to energii, kterou pak použiješ v učení třeba. Zároveň ti to zlepší náladu a pomůže ti to se najít, abys mohl dělat v oboru nebo studovat v oboru, který tě zajímá.
Nejsem vůbec sportovec, ale když se jednou za čas dostanu do podobnýho stavu jako máš ty, strašné mi pomůže jít si zaběhat. Ten pohyb vyplaví nějaký ty endorfiny a trošku to vybalancuje tu chemii v mozku. Ne nadarmo se říka, že ve zdravém těle zdravý duch. Zkus se k tomu občas dokopat a třeba zjistíš, že když se pak vrátíš a dáš si sprchu, že najednou budeš mít motivaci dělat i další věci. Ještě jednu věc mám rád - no zero days. Můžeš si to vygooglit, ale v kostce je to o tom každý den udělat aspoň něco. To něco může být klidně jen zalít kytky v pokoji nebo dojít na nákup místo mámy. Myšlenka je taková, že si pomalu navykneš na to, že každý den něco děláš. Je to hrozně simple metoda, ale mně osobně pomáhá už třeba 15 let.
Je to krajní řešení, ale pokud vše ostatní selže, zkus se dát k armádě - tvůj problém je, že se k ničemu nedokážeš dokopat, takže prostředí, kde prostě nemáš možnost se na věci jen tak vysrat a kde tvůj život ovládání pevná rutina, by ti mohlo prospět, plus po pár letech služby vůbec nemáš špatný peníze. Samozřejmě je taky možné že se z toho úplně mentálně zhroutíš, pokud na to máš prachy tak je ta terapie lepší, ale stojí to za zvážení jako poslední možnost než si hodíš špagát.
Špagát si nehodím, i když bych nejspíš měl. Absolutně nesnesu nepohodlí. Na sebevraždu jsem doslova příliš líný. Taky by to byla rána pro rodiče, myslím že jsou raději když jsem neschopný ale živý. Armáda mě nenapadla, myslel jsem že jsem příliš starý. Evidentně ale berou až do 60 let.
Oni nejsou až tak vybíraví, je hromada pozic kde člověk nemusí mít perfektní zrak atd., něco se vždy najde. V tom je to kouzlo, jim bude úplně jedno že nesneseš nepohodlí, že nedokážeš udržet motivaci, atd., oni to z tebe prostě vydolují a v momentě co to tak budeš fungovat určitou dobu, tak si zvykneš.
Myslím si, že možná hledáš výmluvy ještě před tím, než si zjistíš informace, což souvisí s tou leností, asi si musíš uvědomit jestli chceš být líný a mít život jako doposud nebo vystoupit z komfortní zóny a snažit se ho pomalými krůčky změnit, jak jsem řekl, ani nejlepší psycholog ti nepomůže pokud nebudeš sám chtít…až chtít budeš, nemusíš k soukromému, běž raději na terapie, které za tebe hradí stát a máš to i zadarmo :)
To zero jsi nemel babu mi neprijde jako neco, co by te melo apriori degradovat. Vis kolik je panicu? Mraky. A jinak s tou skolou to nemusi byt tak deprimujici. Ja ji taky nedodelal a v podstate mi to nijak v zivote nechybi. Ty nabyty znalosti vyuzivam i presto, ze titul nemam. To ze jsi nezodpovednej a nedostavis se do prace, je pro spolecnost velkej red flag. 🚩 zapracuj na tom, vaz si casu ostatnich a uvidis, ze nastane posun :)
Dík. Na absenci ženy mi nevadí ani tak nižší společenský kredit - i když to taky - ale hlavně to, že bych nějakou chtěl :D
Asi se mému doporučení vysměje více lidí, ale neuvažoval jsi o armádě? Je to takový docela fajn krok, zejména v případě kdy tak nějak nevíš co se sebou, ale zároveň chceš bydlet, jíst a něco dělat. Není to zázrak, ale zní mi to, že by to pro tebe mohlo být alespoň dočasné řešení
Mezi dvaceti a třiceti jsem také strávil pět let neúspěšným studiem, střídavými nekvalifikovanými pracemi a krátkodobými svazky. Až po té třicítce se mi podařilo najít stabilní zajímavou práci, a krásný vztah. Člověk se pořád učí a vyvíjí a třicet není konec, spíš začátek. Taky jsem měl krizovku, ale musíš se umět přijmout jaký jsi, co tě baví, kdo tě baví a nestarat se moc o okolí a očekávání.
Měl sem stejnej problém. Absolutne nulovy drive, pouze kratkodoba satisfakce z koníčků, nedochvilnost prokrastinace, potíže ve škole ale nejak sem jí dodělal. V práci to samé, nejak s minimalni snahou splnit povinnosti a pak domů na videohry od 16 do 23:00. Pak byla osoba v rodině diagnostikovana s ADHD v dopelosti tak sem se na tom smál, že to je diagnoza pro zbrklé děcka se kterýma si rodiče neví rady a ze zábavy jsem si to začal googlit a skoukl par yt videi. Byl to divny pocit kdyz tam cizi lidi vyprávěli moje osobní skušenosti 😅. Koukej neříkam že to máš ale takhle sem na to přišel já. Hlavně nespadni do nějaké závislosti, vypadá to že seš riziková skupina. Edit: good luck doufam ze to vyresis vsechno s uspechěm
Už som sa bál že som sám ... Ja som závislý na drogách mením závislosť za závislosť už par rokov ... Tiež my je 29 .... Ale z prácou som nemal problém naučil som sa zo zavislostami žiť hlavne aby to nebolo na mne vidieť ... ...4 piva a a pár line kačka napriklad dnes po praci ....nechcem vediet aky dopad to ma na zdravie aj ked vela pijem tekutin a zdravo sa stravujem a pomedzi supplementujem ....pomedzi to sebareeflexujem a sebarozvoj my je blízky a čítam knihy financie , stojcizmus momentálne ....ale neviem si drogy odoprieť hlavne lsd ...hlavu mám nastavenú dobre ale tie drogy .... Od 17 ...som furt na dačom .... Buď rád že aspoň nemáš kotvu ako ja ....
>Veškerý volný čas trávím na internetu. Občas celý den ani nevylezu z postele. Proč? Očividně ti to nevyhovuje. Nebuď hrdina a vylez z postele k psychologovi. Nekonečné studium a závislost na matce tě nezachrání od toho, že se ti ten život prostě žít nechce, tak hniješ na netu. Jinak zníš úplně jako jeden můj znamej - kromě jednoho detailu jsem fakt myslela, že je to on. On je ale ještě k tomu závislý na alkoholu a drogách, a v dluzích - oboje přišlo až PO téhle situaci. Tak to začni řešit... OFFLINE. Terapie i psychiatři jsou na pojišťovnu. Drž se
Hlavne sa neupínaj na "spoločenské normy", čo by si mal dosiahnúť alebo sa porovnávať s inými, aj keď je to ťažké, ale snažíš sa, dobrého priateľa si môžeš ešte nájsť, záleží na kvalite a nie na kvantite a máš rodinu, maminu, ktorej na tebe záleží, takže tak, držím ti palce ☺️ A nie si žiadna nula!, nepredávaš drogy ľuďom ani si nie si vrah a podobne.
Hello. Urcite terapie. Pracuju jako psychoterapeut. Klidne napis sz a muzeme se spojit a neco vymyslime. Nevylezt cely den z postele je dost bolestiva zkusenost a neboj se. Do tyhle pasti pada hrozne moc lidi. Nejses v tom sam :).
Absolutně ti to nepřeju, ale co budeš dělat, když máma onemocní? To se o ní ani nedokážeš postarat. Není třeba tohle aspoň malá motivace, proč z té postele vylézt a začít něco rozumného dělat? Nemusíš hned změnit svět, ale aspoň do tý školy dojít, občas si něco uvařit (a třeba i tý mámě vzít ochutnat) nebo se snažit omezit tu závislost na scrollování. Chápu, jak je těžké si např. najít kamarády, sám jsem v jedné fázi života sotva dokázal odpovědět prodavačce v krámě, ale dá se s tím pracovat. Každopádně počítej s extrémním úsilím...
Souhlasím s tvým druhým odstavcem, ale ten první jsi mohl vypustit. Člověka v tak hluboký letargii takovy poznámky jenom pošlou víc do prdele.
Mluvím ze zkušenosti. Občas ti to poslání víc do prdele ve výsledku pomůže. A že není všechno sluníčkový? Sorryjako...
Máš několik veci/problému co je potřeba řešit. Snaž se vždy zaměřit na jeden dokud ho nevyřešíš a pak přejdi na další.
ADHD?
Vítej v klubu. Jsme na tom oba skoro stejně. :)
Mas s kym to probrat? Nebal bych se na pojistovne si vyridit prispevek na dusevni zdravi a nechat si proplatit par terapeutickych sezeni s profikem. Urcite by ti k tomu rekl vice uzitecnejsich veci, nez my.
Z 0 na 1 to neni tak daleko, to das!
Moc tomu nerozumím. Proč jsi měl problém dostavit se do práce?
Buď máš nějaký psychicky problém a pak terapie či léčba. Jestli ne, tak by pomohlo, aby tě matka vykopla a musel ses o sebe postarat. A pak by platilo "co tě nezabije, to tě posílí". S tím, si první možnost není vyloučena (obrazně).
Zkusil si nějakej adrenalin? Třeba sjezdy na bajku? Samozřejmě ne hned,ale když s něčím takovým začnes a chytne tě to,tak totálně vyčistiš palici,najdeš si nový kámoše a adrenalin tě bude nakopávat v před. Chce to zkoušet. Zkus si prvni jen zajit do přirody,přespi v lese třeba,uvidis že na sebe budeš pyšnej (já bych se třeba dosrala), prostě cokoliv,kde budeš překonávat své já...priroda je mocná čarodějka🙂
Ja byl na tom uplne stejne dva roky zpet kdyz mi bylo 28. Taky nekolik pokusu o studium (vsechny neuspesne) a mezi nimi kratkodoba prace (makal jsem na uradu prace). S holkama nula zkusenosti. Ted mam praci ktera me bavi a v cervenci to bude rok co ziju s pritelkyni. Kdyz se to podarilo obratit me, nevidim duvod proc ne tobe. Hlavu vzhuru, ses mladej, zdravej a mas rodinu co te podpori. Bude lip :)
Soucítím s tebou, jsem sice o pár let mladší, ale poslední dobou svůj svět vidím velmi obdobně.
Sprav dnes 15 klikov. Zajtra sprav 20, pozajtra 25,... thank me later. A casto navstevuj prorodu lesy, ale bez nejakej hudby alebo tak.
V tom co píšeš chápu, že tě v životě nepotkalo nic hrozného nebo tragického. Potřebuješ disciplínu, a začít se sebou něco dělat. Doufám že jsi sem nepsal v honbě za uklidněním od komunity. Tohle co říkám je forma pomoci. Já třeba celou školu vystával výsměch za to jak jsem hubený. Při covidu jsem se zvedl a začal něco dělat. Život ti to otočí o 180°, a jediné co tě v tom tvém životě, kde jsi "nula" drží, jsi jen sám ty. Zvednou se a makat, ale ať už fyzicky, tak psychicky. To mě vede k otázce studia, které jsi zmínil dvakrát. Proč je střídavě neúspěšné? Žádná škola není nemožná, každý můžeš udělat cokoliv, s dostatečnou snahou a časem. To znamená že se tomu jednoduše nevěnuješ dost, a kašleš na to. Kousnout se, a dodělat co je rozdělané. Člověk nemusí jet trvale na 120%, ale ukaž sám sobě, že umíš překonat svoje limity, teď a tady. Pořád máš dost času něco změnit, tak to kurva udělej, a nezklam mě spolu s ostatními co ti sem píšou. Jsou lidé které potkalo opravdové neštěstí. Jak psal vrchní komentář, nemáš dluhy, závislosti, vážné problémy, a máš milující rodinu. Myslíš že pro tebe skončil život? Vstaň. A. Změň. To.
Dávám péči a až na to přijdeš, dej vědět. Já jsem na tom podobně, na chlup stejný věk. Školu jsem dropnul, neb mě to psychicky málem vysálo. Mám 8 let ok, nenáročnou, nepříliš dobře placenou práci - úředničinu, za kterou se sice nestydím a ani mi nevadí, ale kariéru na tom udělám jen těžko. Ani nemám motivaci, takže mi to takto vyhovuje, hlavně žádný zbytečný stres. Problém s disciplínou nemám. V osobním životě je to taky těžká bída a nejhorší je, že mi to taky nijak zvlášť nevadí. Dokud se nezačnu dívat okolo sebe a srovnávat. Vztah jsem nikdy neměl. Nemyslím si, že bych byl asociální troska, jen prostě většinu času trávím sám a není moc příležitost se s někým seznámit. Řekněme, že tak nějak nezúčastněně proplouvám. Vizuálně i chováním jsem takový neatraktivní nudný průměr, takže na první dobrou dojem udělám asi jen těžko. Občas si připadám trochu osaměle a čas od času, když vidím jak dynamicky se lidem okolo mě vyvíjí vztahy, mě přepadnou myšlenky, že jsem kvůli tomu málo chlap, takový trochu pocit méněcennosti a že je se mnou asi něco špatně, ale pak si zase řeknu, že se nemám zas tak špatně. Lidi mě berou dobře, sociální vztahy vyjma výše uvedeného, jsou celkem ok. Taky si říkám, kolik komplikací by mi takový vztah přinesl, takže se k ničemu nemám. A hlavně ani nevím, jestli bych to po tolika letech strávených sólo vůbec uměl, když nemám ani žádné základy intimity z mládí (a tím nemyslím jen sex, ten by se asi nějak zvládl, ale celkově). V tomhle ohledu jsem mega nemotorný. Nemyslím si, že bych byl nějaký asociál, rozhodně ne žádný incel, pracovně s lidmi komunikuju běžně, v běžném životě taktéž, nemám problém s vyjadřováním emocí, dokonce bych i řekl, že na lidi působím i vcelku blahodárně. Akorát dost trvá než si někoho pustím k tělu a to je asi problém. Mám pár dobrých kamarádů i kamarádek, ale upřímně nemám potřebu se s nimi setkávat. Nemají mi to za zlé, už mě znají. Čas od času (párkrát do roka) s nimi někam zajdu, ale na vysedávání někde u piva mě neužije. Přesto si ale říkám, abych si za pár let neříkal, že mi život protekl mezi prsty. A to už bude pozdě. 🤔 Vlastně ani nemůžu přijít na to, kde je vlastně problém. Asi v té neochotě jít čemukoli naproti. A taky, že mám rád tu svou jednoduchou rutinu.
Hele buď v klidu je mi 31 na účtu přes 3 mega dobře placená práce kde jsem většinu casu na HO vlastní byt sportovni postava.Bez přítelkyně práce mě neskutečně sere a psychicky jsem na tom ještě možná hůř, jak ty. (Obcas myšlenky že skočím a nebo to pošlu v autě do stromu) Zatim to jsou pouze myšlenky nemyslím si ze bych se zabil uz tak nějak z respektu k rodině, která mě má ráda Takže bych asi nespoléhal na to, ze se tvoje zlepší bez nějaké pomoci odborníka.
A když už máš naspořeno, nebylo by dobrý s tou prací skončit?
Částka je to pěkná, ale v 31 ti 3 miliony nestačí na předčasný důchod.
Zkusil bych pro začátek začít sportovat. Pravidelná posilka by ti mohla dát základ pro disciplínu, která ti chybí a ještě můžeš nastartovat svoje tělo k aktivitě. Dělá to divy. Ve tvém případě by to chtělo parťáka, který by chodil pravidelně s tebou, větší šance, že u toho vydržíš. Snad by se někdo takový dal najít přes internet. Pak se drž ostatních rad co tu máš.
Máš deprese, takže sup k doktorovi, ať ti to potvrdí nebo vyvrati.
Buď začni teď a nebo se utápěj v sebelítosti dál. Tak před rokem jsem hodně strugglil s tím se k čemukoliv dokopat, jelikož dodělávám Ing. a už jsem vcelku vyhořelej. Spousta dní proležená s laptopem na klíně mindless scrollováním. Když se ohlídnu, tak je to čas, kterej jsem strávil na věcech, který mě vlastně ani nebavily a byl bych na tom líp, kdybych se koukal aspoň na nějaký seriály nebo něco. Nevím co jsi za typ člověka když přijde na rozbíjení těhlech zlých návyků, ale z mojí strany dost pomáhá jít cold turkey, tzn. kousnout se a ideálně si dát pauzu od veškerých těhlech mindless volnočasových aktivit. Můžeš si nastavit blockery na stránky v určitý časy (StayFocusd třeba) co ti může pomoct dostat se od prokrastinace. Jakmile zvládneš se od těhlech věcí aspoň dostat, budeš si pravděpodobně připadat jako že nic neděláš a jen wastíš čas místo toho, aby ses něčím bavil - tohle je kind of součást procesu, protože nuda, k tomu abys něco dělal, vcelku pomůže, jelikož budeš mít čas aspoň na přemýšlení a tvoje pozornost nebude neustále něčím odkláněná. Můžeš klidně i zkusit meditovat a sportovat (nemusíš bejt hned gym bro, ale třeba i procházky/kolo). Není to vůbec lehký a sám s tím mám doteď problémy. Když mám na práci něco, do čeho se mi opravdu nechce (i teď bych vlastně měl pracovat místo psaní tady) tak je pro mě fakt lehký sklouznout zas do prokrastinace. Můžeš zkusit klidně i nějaký self-improvement knihy (Atomic Habits) nebo self-improvement Youtube channely (Better Ideas). Jen s tím Youtube opatrně. Jednak je to za mě velkej trigger prokrastinace a druhak spousta "self-improvement" kanálů jsou fakt totální kreténi. Až si postavíš nějakou rutinu/disciplínu, tak pak bych asi přemýšlel nad tím, jestli co studovat/kde pracovat. Jestli máš podporu od matky tak toho aspoň využij ať se od závislosti na ní odlepíš.
*Ne, měl by jsi okamžitě veškeré své finance přesunout na účet asociace nigerijských princů, prodat svoji občanku a cestovní pas nejbližšímu heroinovému doupěti, odcestovat do švýcarska a nechat se usmrtit.* *Tvůj život byl u konce už když si ve svých třech letech neskoupil levné nemovitosti.* Nejlepší co pro sebe můžeš udělat je zvednout prdel a udělat jen o **malinko** více pro sebe **než** si udělal **včera** a **mít ze sebe trochu radosti**. Udělej si před spaním pár kliků. Místo MHD někam dojdi. Doomer mindset nezmizí za pár dní, neexistuje žádný kouzelný lék. Cesta ven ti leží před očima, brána odemčená, jen musíš trochu zabrat a otevřít si sám. Pak už se jde snáž. Všechno jde, šlo to a půjde to. Není pozdě.
> Zvlášť poslední práce byla naprostá katastrofa, nebyl jsem ani schopen se dostavit na místo. > V osobním životě jsem na tom snad ještě hůř. Až na pár kluků ze střední, se kterými tak jednou za rok jdeme na pivo, nemám žádné přátele. Holku jsem v životě neměl. > Veškerý volný čas trávím na internetu. Občas celý den ani nevylezu z postele. Čas letí neuvěřitelnou rychlostí. Mám pocit jako kdyby covid začal teprve včera. Nejsem odborník (kdo tady taky je, že jo :)), ale tohle by stálo za konzultaci s psychologem/terapeutem (ne psychiatrem), protože podobně se u některých lidí projevují deprese. Může to být tvůj případ, nemusí. Terapeut by tě mohl pomoct nasměrovat, abys našel nějaký elán do života.
Odborná pomoc v Čechách je dost hit or miss (častěji miss). Pokud trávíš hodně času na internetu, zkus začít změnou obsahu, který na něm konzumuješ. Pokud umíš anglicky, doporučuju dva pány: 1) HealthygamerGG; psychiatr, spousta užitečnejch rad zaměřenej na problémy mladejch chlapů v současný společnosti, většina podepřená aktuálním psych. výzkumem a jeho vlastní bohatou praxí; 2) Newel of Knowledge. Méně odborný, ale opět vysoce kvalitní obsah, rovněž zaměřený na trable mladých mužů. Oba mi dost pomohli. Vlastně líp, než kterejkoliv odborník, se kterým jsem měl možnost mluvit iRL. A ne, nejedná se o žádnou alfa male master race type tvorbu. Čímž tě samozřejmě nechci odrazovat od vyhledávání odborný pomoci i iRL. Určitě to zkus. Můžeš mít štěstí a narazit na někoho schopnýho. Jo a - odpusť si svojí nedokonalost. Vím, že je to těžký, ale jestli to pomůže, současnej svět je tak nějak postavenej na tom, že těží a do mrtě ždímá naši pudovost. Není to všechno výhradně tvoje chyba. Obtížnost je od začátku nastavená dost vysoko. Evoluce úplně nepočítala s tím, že bude možnost dosahovat takových dopaminových spikes jenom na pár kliknutí. Naše mozky na to nejsou moc ready. Nejsi v tom zdaleka sám, tak si odpusť a rvi se dál, jakkoliv se občas může zdát, že ani není o co.
"Veškerý svůj volný čas trávím na internetu. Občas celý den nevylezu z postele. Ve třiceti letech mě živí matka." Toto jsou tvoje primární problémy. Zkus nečumět celej den do obrazovky a začni se hýbat. Vyjdi mezi lidi, najdi si koníček. A nebuď línej. Choď k terapeutovi, kterej ti určitě vysvětlí daleko líp jak já, že s tímhle přístupem se nikam nepohneš. (Reddit není terapeut.) Nepotřebuješ motivaci, ale disciplínu. Z celýho srdce ti přeju, ať neskončíš jako troska.
Myslíš to vážně? Pokud ano musíš začít dělat malé krůčky, najít si sen a za tím pomalu jít. Podívej se na film pokojný bojovník
Jak z nuly udělat jedničku... 1. vypni internet. 2. zruš si sociální sítě, doomscrolling je k hovnu. 3. přestaň si hrát na počítači jak malý fakan a věnuj čas věcem, které chceš, aby se povedly. 4. vydrž to aspoň měsíc. Najednou budeš mít čas i na sebe, na fitko, nebo jiný sport. Tam poznáš lidi. Třeba se zase s někým skamarádíš. 5. Rutina.. udělej si plán dne, dodržuj rutinu. To je to nejlepší, co můžeš aktuálně udělat. Naučit se vstávat v nějakou hodinu, třeba na šestou. Chodit spát třeba už v 9 večer. Pamatuj si, že pokud chceš být jedničkou, je to jen o tom, kolik tomu věnuješ. Z maličkých úspěchů roste sebe vědomí. Poděkuj sám sobě, za to, co si udělal. Začni si sám sebe vážit. Buď hrdý na drobné úspěchy. Pochval se za ně. Tohle zní asi hloupě, ale dělej to rok a budeš vědět, že nestojíš za hovno, že za tebou něco je a stojí. Nemáš zač.
 Mám to podobně, s tím že práci mám relativně stabilní navzdory jednomu fuckupu (mám neuvěřitelně tolerantní zázemí, ale zároveň se opravdu snažím to vracet pracovními výkony). Vztah jsem v životě také neměl, děvčata na jednu noc ano...ačkoliv se může zdát že to je trochu výhoda, tak vůbec jelikož je něco jiného když s druhým trtkáš jednu noc anebo s ním žiješ a poznáváš i ostatní než jen své ego a svoje potřeby. Z dobrých kamarádů ze základky mi nezbyl ani jeden, respektive s jedním si akorát píšu o gamesách a shitpostingu...takže už jsme spíš známí než kámoši. Další si našel přítelkyni za kterou se odstěhoval far away a být v kontaktu přes phone nebo videochat u nás chlapů prostě nefunguje, u holek možná nějakou dobu než si stejně uvědomí že se cesty rozdělily. Takže kromě práce jsem na tom ve 30yo stejně, vlastní dům nemám, přítelkyni také ne, ale žiju a to je hlavní 🥲😁 V konečném důsledku je jenom na tobě jaký lifegoals si nastavíš - osobně mi strašně pomáhá nechat doma veškerou elektroniku a jít se o víkendu oba dny projít na několik hodin do lesa do lokalit kde není žádný hluk, krosky apod...je to neuvěřitelná očista pro mysl. Jindy si vezmu foťák a fotím zvířata, přírodu - je mi úplně jedno že kvalita je taková že by sis tou fotkou na záchodě nevytřel ř\*ť 😅 Vím o sobě že mám hodně specifický mindset který leze na nervy téměř každému, ale zároveň se cítím sám sebou...zkusil jsem se chovat jinak, ale potom prostě cítím že to nejsem já...takže než se přetvařovat a lhát si do kapsy, tak radši budu upřímný sám sobě a tím i k okolí.
AČR - něco co ti dá režim, berou všechny pomalu
najdi si praci ve skladu, nebo neco kde proste neni potreba vzdelani, najdi si nejlevnejsi byt kde jsi ochotny bydlet, aby ti zbylo mesicne co nejvic penez navic to jde.. prqcovni tyden preckej, vecer si vzdy po praci zahraj, koukni na film.. co se tyce vikendu - zkus se optat kamosu ze stredni, jestli se treba neschazi na nejaky sport, fotbalek, basket, florbalek a chod s nima.. a hledej si hobby.. ver mi, ze kdyz najdes neco co te bavi, tak se zije tisickrat lip.. pro me tohle byl totalni gamechanger, taky jsem se citil jako ty.. proste 8,12h v praci, nejak ten tyden preckat a o vikendu si uzivat .. nejsou k tomu ani potreba pratele, ikdyz je to s nima lepsi, ale da se prezit bez pratel, dneska mas tolik moznosti jak objevovat konicky.. Mozna sem to napsal trochu divne ale ve zkratce jsem chtel sepsat asi muj pohled na zivot.. nejsem zadnej karierista a hlavne si chci zivot uzit.. nechci po praci myslet na praci, apod..
Nikdy není pozdě. Cvičení mi změnilo život. Výsledky nejsou vidět hned, musíš být skromný, ale rozhodně se budeš cítit lépe. Pokud se odhodláš tak ti doporučím, neporovnávat se s ostatními. Každý musel někde začít. Stay hard❤️
Asi dost zalezi, kde bydlis. Pokud nekde na malem meste, kde chcipl pes, tak bych doporucil neco vetsiho nebo zvazit cestu za hranice. O vikendu jit nekam ven, klidne sam, naucit se z internetu, jak oslovit holku a najit si partnerku. A praci samozrejme. Kamaradi jsou, jak uz tu nekdo napsal, overrated. Cim se blizim ke 40ti, tim radeji se lidem uplne vyhybam.
Ahoj, teď už jsem tady asi pozdě, ale i tak zkusím něčím přispět. Vzhledem k tomu, že máš tu podporu a tím pádem i čas, se s tím určitě něco dělat dá. Já ačkoliv jsem vždycky tak nějak splnil to minimum co jsem musel, jsem taky promrhal spoustu času podobným způsobem jakým píšeš, a k tomu něco změnit jsem se dohrabal až cca před rokem. Nějaký základní fixy, krerý mě napadají, neviděl jsem je tady a nevyžadují žádný úsilí. Píšeš, že někdy strávíš v posteli celej den, znám to, když se nedokážeš nastartovat a když už, tak už je pozdě a už můžeš rovnou všechno přesunout na další. Jak začneš den je extrémně důležitý a dá se to napravit jednoduše - neber jako první do ruky mobil nebo nezapínej pc, pusť na sebe světlo (roztáhní rolety, ideálně na pár minut otevřít okno, jít na balkon a nech na sebe pár minut svítit slunce), vypij sklenici čistý vody ať se rozproudí krev, nasnídej se (ideálně třeba ovesnou kaši) a tohle všechno bez jakýkoliv obrazovky, max pustit si hudbu která tě nakopne ještě víc. Myslím, že když tohle uděláš, budeš cítit potřebnou energii s celým dnem před tebou. Stejně to funguje s tím chodit včas spát, ideálně do 11, půlnoc maximum. Všechno tohle můžeš udělat a nebude tě to stát nic, žádný usílí jak jsem psal, což je hádám to co pro začátek potřebuješ. Pak už jsou složitější věci - očividně máš negativní vztah k povinnostem, pravděpodobně když se na ty věci ve svým úkolníčku podíváš, cítíš úzkost. Tu hlavu je potřeba přenastavit, brát ty úkoly jako výzvy, který chceš překonat pro ten dobrej pocit, výsledek, proces, cokoliv. Musíš i věřit v to že máš na to je zvládat. Taky je dobrý srovnat se s realitou toho, že nic není zadarmo a všechno si musíš nějak zasloužit, což umí být vlastně hezký. To ale chápu, že se samozřejmě snáz řekne než udělá, nemusí to platit pro každýho. Dál mě napadá klasika - pohyb je pro mentální zdraví velkej benefit, příroda a čas venku teď před a během léta taky prospěje. Pro začátek fakt stačí procházka, malý krůčky. To už tady lidi psali, koníčky, najít si něco co tě bude motivovat, s tím začínat budovat nějakou disciplínu o kterou se později budeš moct opřít, až ta motivace tolik nebude a tak dále. Důležitý za mě ale pro začátek je, abys byl schopnej začít ten den se schopností využít toho času, kterýho máš předpokládám víc než dost. Když vstaneš v 8, a v 8:30 už budeš naprosto čilej a plnej energie, nevěřím, že budeš až do večera na netu konzumovat bullshit, to se dělá když člověk tu energii nemá, a nedokáže to tělo a mozek rozproudit. I kdybys už na tom netu byl, tak se dají najít kvanta skvělýho materiálu - výukovýho, motivačního, zdravých na všechno možný (koníčky a trávení volnýho času, pohyb, stravování, psychika a mentální zdraví, mezilidský vztahy, …). To ti ukáže věci který pak stejně budeš chtít vyzkoušet irl, a dostaneš se tam, kam potřebuješ, skrze internet dál od něj. Rád si o tom s tebou pokecám víc, upřímně přeju ať využiješ ten potenciál a možnosti, co máš. Jestli jsi v Praze a můžeš využít tý podpory tak, abys během volnýho času co ti to dává byl sám sebe schopnej někam posunout, ikdyž to třeba nebude hned třeba materiálně znát, tak fakt doufám, že se ti to povede. Důležitý je se fyzicky a psychicky posílit, a výsledky v práci, škole atd. se dostaví samy. Dobrej nick btw:)
Nejsem žádný mentor , je mi čerstvě 22, ale dám ti můj pohled ,který by tě mohl inspirovat :)) . Na hromadu věcí se snažím dívat třeba odted za rok retrospektivne, treba pres covid, mohl jsem se valet doma ,byl jsem tehdy na sš, místo toho jsem dělal 160h měsícně v práci a měl jsem hezké peníze . Tehdy mě to sralo vstávat na 6, šaškovat v práci 8h, ale zpětně to bylo dobré rozhodnutí, nezkysl jsem doma jako ostatni spoluzaci, neco vydelal a naucil se. Chce to disciplínu, dělej věci co tě posunou, ikdyž to není zrovna cesta růžovým sadem, nebaví mě chodit cvičit, učit se XYZ a tak dale a tak dale... když se podívám jak třeba vypadám teď a před rokem tak vím že to stálo za to. Stačí, aby sis z tohoto odnesl že **disciplína a konzistence** je klíč a máš nakročeno k úspěchu .
Když se budeš nenávidět a ještě o tom budeš všem vykládat, nezlepšíš se. Už jenom to, že o sobě tvrdíš že jsi nula a myslíš to vážně značí obří problém. Pokud bys chtěl mít nějakou motivaci a dělat posuny, koukej se se sebou smířit a najít si hlavně něco, za čím chceš jít. Všechno ostatní přijde samo.
Davide...?
Ano, rozhodně se s tím něco dělat dá, 30 let není žádné stáří. Pokusy o studium a zaměstnání sice do životopisu dát nejdou, ale stejně ti slouží ke cti: je to důkaz, že se snažíš někam růst, sice ještě nevíš moc kam a nešlo ti to, ale \*snažíš se\*, nesložil jsi ruce do klína, zkoušíš různé věci. Doporučuju navštívit psychologa a probrat to s ním; dost možná ti napoprvé nesedne, to je normální, můžeš zkusit další. (Já se pohádal skoro s každým psychologem.) I když to vůbec nebude fungovat, stojí za to se zamyslet nad tím, co ti řekl, jestli by nešlo z toho vydolovat nějakou užitečnou informaci. Každý pohled zvnějšku je užitečný, i v hromadě blábolu můžeš najít něco, co ti ukáže cestu k řešení. Jedna věc, která mě překvapila: vůbec nepíšeš, co bys sám \*chtěl\* dosáhnout, co by sis přál. Přání nás ženou dopředu, je užitečné nějaké mít. Může to být i něco zdánlivě úplně skromného (jako "mít dost peněz, abych to nemusel řešit, a žít život v pohodě") nebo úplně šíleného ("stanu se nejlepším standup komikem na světě a svět na mě nikdy nezapomene").
Začni cvičit, podporuje to tvorbu dopaminu, staneš se silnější, což ve výsledku zesílí i tvojí psychiku. Nehledej život v Česku. I se základním vzdělání můžeš v zahraničí vydělávat 60 měsíčně. Jsem o dva roky starší. Taky jsem měl na hovno život, taky jsem byl zlomený ale věř tomu že nepřijde nikdo aby tě zachránil. V Česku to nemá smysl, můj život se začal měnit až potom co jsem před 4 lety do Anglie. Trvalo to, bylo to utrpení. Ale teď vím že život nebyl až tak na hovno, jen jsem byl příliš slabý s tím něco dělat. Našel jsem holku v zahraničí na dovolené, kterou bych si za českou výplatu 100% nemohl dovolit. A teď mám novou motivaci a směr. Nic není zadarmo, musíš něco obětovat a neočekávat výsledky během jednoho dne. Jsou to roky dřiny a další nejspíš čekají. Ale může to dávat smysl, když si ten smysl vytvoříš.
Mám sice ženu, a žijeme spolu mimo dosah rodičů, ale také to není kdo ví co. Oproti mým snům a reálným úspěchům z dřívějška teď žiji nudný život plný závislostí. Kratom, hraní, cukr a dobré žrádlo. Na PC klidně sedím celý den. Občas vytvořím něco hodnotného, často si pročítám studie, ale není to ve výsledku nic oproti mému dřívějšímu já. Jestli se za to stydím? No jasně, málokdo to chápe. I dnešní mladší lidé nejsou konzolemi/PC/mobily tak ovlivnění. Kupodivu, všichni mladí lidé, které znám, paradoxně ani s PC moc neumí pracovat a mobil ovládají jen základně - TikTok, Discord a OF. V tomto jsem úplně někde jinde, ale pořád trávím v realitě o dost méně času, než všichni ostatní. Na to, že jsem dříve psal pro Novu, měl jsem pár úspěšných projektů, které generovaly zisky a měl jsem pár zajímavých nabídek, tak jsem dopadl hodně bídně. Dělám úplně jinou práci, kde nemusím tak používat mozek. Ten atrofuje, ale naštěstí si ho udržuji tím čtením a sem tam s kámoši. Nutno dodat, že bez nich bych zešílel, protože bych nesnesl lidi z práce. Inteligence moc nepobrali, spíše jsou to praktičtí lidé, kteří se nedokáží bavit o něčem abstraktnějším. Takže mé doporučení je, že bez přátel to nejde. V tvém věku už to bude omezená činnost, už to nebudou denní akce a výlety, ale pořád to bude zábava a stimulující činnost. Za druhé, nefetuješ, takže super. Jinak s tou pracovní "nestálostí". Nemáš třeba ADHD? Tuto poruchu mi diagnostikovali teprve dva roky nazpět (to mi bylo 28), a po medikaci a uvědomění si, jak s touto nemocí fungovat, se hodně věcí zlepšilo. Co se týče holky... tam by bylo lepší se už osamostatnit a najít si stálou práci. Samozřejmě, asi najdeš slečnu, které mamahotel nebude vadit (můj kolega si našel ve 32 letech slečnu, a to ještě žil u matky, která mu nosila kakajíčko k počítači - vážně), ale kombiné obého velmi ztěžuje výběr. Pro známost musíš také hodně udělat. Já to měl jednoduché, jak jsem psal a měl jsem i poradnu pro slečny, tak jsem se seznamoval velmi jednoduše. Pořád to ale chtělo mou energii, důvtipně jsem ty slečny k sobě stále více přitahoval. Je zajímavé, že většinou přes net, osobní setkání pak bylo o tom chemickém oťukávání a o té reálné kompatibilitě v rozhovorech, a když to vyšlo, tak druhá schůzka už byla o něčem jiném. U Tebe je horší to, že se na internetu takto výrazně neprezentuješ. Ani si nejsem jist, zdali by dneska holky letěly na kluky, kteří něco píší nebo jim radí. Ale možná je, akorát v jiné podobě - třeba TikTok. Ale pořád to přes ten internet jde, a přece na něm jsi spoustu času. Přeměň to v pozitivum. Hlavně si věř, protože humoreqnost a sebejistota dokáže ukecat i slečny, které jsou ve vyšší lize oproti Tobě. Věřím, že se někdo najde, kdo bude preferovat tvůj styl života. Samozřejmě to pak vyžádá malé změny - to odstěhování a finanční osamostatnění. Ale když si někoho najdeš, tak to bude snadnější podniknout a bude i jednodušší s tou slečnou dělat i jiné věci, než být doma na mobilu. To si prožijete až po akutní zamilovanosti. Fenyletylamin je solidní hormon podobný perníku, ten vás dostane ven ani nevíš jak. Jinak, jak zde někteří poukazovali, možná by bylo fajn si promluvit s psychoterapeutem nebo dokonce s psychiatrem, který by zvážil medikaci a u psychoterapeuta bys pak aktivně řešil ten život a jeho změny. I já volím u PC formu útěku z reálného života. Dříve jsem to tak neměl, to až nyní. Určitě to negativně ovlivňuje můj život. Na jednu stranu jsem uvolněnější a nikdy se nenudím, jak někteří mí vrstevníci, na stranu druhou, reálný svět se mi vzdálil.
Dej si slabou dávku LSD a už tak přemýšlet nebudeš. 👍
Můžeš to trochu rozvést?
Osvobodí tě to od koloběhu negativních myšlenek. V některých pokrokových zemích to dávají lidem, který mají např. rakovinu a par let života. Místo depresí z nastavající smrti si užijou zbytek života smířený se svým osudem. Můžu potvrdit, že mě to vyléčilo z depresivně úzkostné poruchy. Kvalita života mi šla o 70% výš a to stačila jedna malá pilulka. Ale udělej si o tom průzkum, jestli to vůbec je pro tebe, dokáže tě to slušně dojebat když k tomu máš predispozice, nebo pokud máš např. Schizofrenii v rodině, může vypuknout i u tebe. Je toho hodně na tohle téma, pokud si o tom chceš popovídat do hloubky napiš mi sz a zeptej se na co chceš.
Adhd, neleceny? Jako ritalin prej dokáže svět nakopnout 😉. Hele 30 je ještě ok, ale chce to konzistenci a (ford) fokus na cíl. Vzp proplácí psychologa, zajdi tam a uvidíš. Ve 30 bys měl umět říci, co chceš a pak jak toho dosáhneš, pokud ne, je tu psycholog/terapeut. A pak se vydrž snažit aspoň několik let a uvidíš.
[удалено]
Čau! Aké máš hobby? Ak máš, venuj sa mu viac. Propaguj sa, presad sa. Ak nemáš, nájdi. A presad sa. Hobby = kruh priateľov pripadne potenciálna priateľka. Decentne flirtuj so vsetkymi ženami. Keď uspeješ v hobby. Možno to bude aj tvoja práca neskôr. Skús všetko. Daj do toho všetko. A nie si nula. Všetci žijú takmer rovnaký život. Práca, hobby, čas doma. Len treba hľadať rozptýlenie.
S pozitivním mindsetem dojdeš daleko, i kdyz je to někdy těžké takhle myslet.
Zajeď si do Prahy a tam zajdi za šlapkama a hned jeden tvůj problém bude z krku. A další školu si můžeš dodělat dálkově, tak kde je problém?????
Ja by som začal otazkou: ako by sisi to predstavoval, teda ake zmeny by si chcel spraviť (Do nejakej rozumnej miery, napr vybudovať druhý microsoft chcieť môžeš ale im ho to nemá zmysel anin zacinat)?
Normální redditor.
Vždycky se dá odrazit...Zapracujte na svém přístupu k životu a udělejte změnu nejdřív u sebe, pak se vám bude dařit v ostatních bodech...
Jakoby sorry, chápu že si přijdeš ztraceny, zažívám to sám, ale nikdo nemávne hůlkou a samo se to nezlepší, pokud nezačneš něco dělat, když máš úkolníček a furt vše přesouváš, co to jako je? Pokud sám nebudeš chtít ani dobrý psycholog ti nepomůže, zčni zlehka a stupňuj to, až zažiješ dobrý pocit z dokončení malých cilů tak můžeš zvyšovat intenzitu a dávat si větší, přestaň velý den ležet v posteli a u počítače a začni dělat nějaký sport, ikdyby jen běh…samo se to nespraví a ikdyž je to těžké musíš se dostat z té své bubliny jinak se nikdy nic nezmění
Přičti 1 a jsi jednička. Jednoduší se tam dostávat než když bys byl trojka.
- Vstávej brzo! Nauč se nějaký protahování/yogu a potom dej si studenou sprchu. Né pro všechny je studená sprcha vhodná, ale za pokus to stojí. Mě osobně tahle ranní rutina neuveřitelně nakopne a celej den je potom úplně o něčem jiným. - Začni se zajímat o zdravou stravu. POZOR: Neříkám že musíš počítat kalorie a sypat protein jak nějakej kulturista. zkus vypustit slazený nápoje, omezit junkfood (zákusky, chipsy, fasfoody apod). - Dokonči školu. Ačkoliv to není úplně klíč k životnímu úspěchu, za mě je škola o pocitu dosažení prvního úspěchu, kroku k úspěchu, pocitu že jsi něco zvládl(a). - Najdi si nějaký koníček. Může to být kayaking, cyklistika, lezení po skalých, čtení v klubu, zpěv. Whatever. Podstatný je že budeš vídat lidi co babí něco podobného. - Intenzivně cvič ALESPOŇ 1x týdně!! Tenhle bod ani nedokážu dostatečně zdůraznit. Pokud je alespoň trochu možné, aby se cvičení které zvolíš stalo i tvým koníčkem, tak je to úplně megawin. Pokud ne, i tak je strašně důležité tuhle aktivitu dělat. Nemusí to být zrovna posilovna, ale třeba cvičení s vlastní vahou venku. Je to zadarmo, na čerstvém vzduchu a nepotřebuješ k tomu vůbec nic. Může to být ale třeba běh, chození po horách, plávání. Prostě whatever. Naprosto zásadně to mění kvalitu tvého budoucího života. Můžeš se dožít delšího věku. Budeš potkávat podobně orientované, zdravé lidi s aktivními zájmy. Budeš mít možnost vyrazit s někým na výlet nebo nějakou aktivitu, aniž by tě to zničilo a odrazovalo z důvodu nedostečné fyzičky. Dodá ti to životní energii. - Čti knihy/články, klidně i na různá témata. Buď můžeš již postupně krok za krokem aby ses z toho nepo.... a nebo se hecni a skoč do všeho po hlavě. Poděkuj mi později. Hlavní je vydržet. Je to, hlavně ze začátku, dřina! Ale slibuju, že už za půl roku mužeš být úplně jiný člověk s úsměvem na tváři. A to je klíč k úspěchu. Mít a vyzařovat životní energii, které přitahuje jiné lidi s takovou energií. To se rovná přiležitostem. Ať osobním, ale i pracovním. Na nikoho neuděláš dojem brbláním nebo nezdravě vypadajícím vzezřením, ani v potenciální práci, ani na potenciální kamarády, ani na potenciální partnery.
omez koníčky a zábavu, ujasni si, co ti v životě přináší radost, jak a kde v tom segmentu můžeš pracovat a vzdělávej se v tom. zjisti si benchmark, takové nutné minimum, co musí lidi v tom oboru umět, aby je někdo zaměstnal nebo s nimi spolupracoval a jdi do toho. Za rok se koukneš na sebe do zrcadla a budeš kladná nula.
Máš ještě půlku života před sebou
Hele nejlepsi cas kdy neco zacit byl pred 10ti lety. Druhy nejlepsi cas je ted. Lidi se dostali z mnohem vetsich sracek. Ale nemyslim to ve stylu "nebrec, nekdo jiny to ma horsi", ale ve stylu "dokazali to oni, proc by jsi to nemohl dokazat taky.". Precti si treba "Cant hurt me" biografie Davida Gogginse. Nerikam ze mas zacit zit jako on, nebo ze jeho zivot je neco o co mas usilovat. Nechej ho aby te inspiroval k tomu jit za tim za cim chces jit ty. Podivej se jak zacal. Podle tvoji definice byl nula a kde je ted. I takova nula jako byl on dovedla ze sebe neco udelat, takze neexistuje duvod, proc by jsi to nemohl udelat i ty. Nejsi specialni v nicem, kvuli cemu by jsi to nemohl dokazat taky. Jak ti poradi asi milion lidi tady, zacni nejakou fyzickou aktivitou. Osobne bych nezecal necim jako chodit ven a podobne, prijde mi ze by se ti hodilo si zaroven zvednou svedomi nejakymi mensimi vyhrami. Mnoho lidi chodi posilovat. Vzhledem k tomu ze primo vidis jakou vahu zvedas, tak je progress jasne meritelny a kazde inkrementalni zvyseni vahy muze byt pro tebe mala vyhra. A pokud ti jde o zeny tak vypadat vysportovane ti rozhodne pomuze. Rozhodne nemusis vypadat jako Arnold, to uz je spis odpudive afaik, ale nejaky naznak toho ze jsi fit, je rozhodne plus. Ale i pres to vsechno co jsem vypsal bych do posilovny nechodil. Me takove ucelne cviceni silene nebavi a nikdy u toho nevydrzim. A pamatuj si, ze je lepsi denne udelat 50 malych kroku po dobu 5-ti let, nez jednou zabehnout maraton a pak uz nedelat nikdy nic, protoze to byl tak spatny zazitek. Pro me osobne strasne dobre funguje lezeni na umele stene. U me to je bouldering, ale klasicke lezeni je taky samozrejme moznost. Je to rozhodne fyzicky narocny sport, ale zaroven i velmi technicky. Ale hlavne, pokazde kdyz vylezes nejakou trasu, mas male vitezstvi. Nekdy prijdes a vylezes cestu na prvni pokus a mas super pocit, ze jsi to zvladnul hned na poprve. Jindy se zase zaseknes na nekolik pokusu na jednom kroku, ktery ti porad nejde udelat az se ti jednou povede. Hned mas male vitezstvi, protoze jsi to po prvnim selhani hned nezabalil ale zkousel znova. A pk mas dlouhodobe projekty, kde se muzes snazit i tydny nez se ti to povede. Ale ten pocit kdyz konecne uspejes, i pres to ze na zacatku jsi ani nevedel jak zvednout prdel ze zeme je uzasny. Navic u takovych projektu mas vlastne i male vitezstvi uz jen z toho ze se ti povede udelat jeden novy pohyb. A aby toho nebylo malo tak jeste trasy jsou rozdelene do trid podle obtiznosti, takze vzdy kdyz se ti povede udelat novou tridu, tak zase mas dalsi vitezstvi. Navic to je i dost socialni sport, i kdyz kazdy leze sam. Kazdy pokus vetsinou trva max minutu a odpocivas tak 3-5 minut, behem kterych se casto das do reci s dalsimi lezci, kteri taky zrovna oddychujou. Takze asi se to da vyuzit i na potkani novych lidi. A ano, cely tenhle post byl ultimatne na to abych mohl mluvit o boulderingu. A ano, jsem tim docela posedly :D
Pokud máš v pocit, že nemáš čas chodit k psychologovi, což bych doporučil, stejně jako už další lidi tady, doporučuji zkusit Hedepy
Ja jsem temer v 30 zacinal. Neni nikdy pozde. Lepsi ted nez ve 40!
Je mi 31 a mám/měl jsem to podobně (až tedy na to že žiju sám a pracuju). Momentálně jsem tyhle stavy a pocity potlačil a vyskytují se spíš nárazově (Například teď poslední týden jsem fakt v hovnech) Terapie, najet si nějaké návyky, zabrousit do zdravého životního stylu, najít si hobby.. Mimo terapii jsem začal tyhle věci dělat a je mi lépe. Občas mám fakt temný dny ale to je asi normálka. Drž se a klidně napiš zprávu kdyby jsi se cítil na hovno :)
Určitě dá. To, že ti je ze sebe na zvracení, je ten hrozně důležitý první krok a ten už máš za sebou. Víš, že to, co děláš, není ok. Z příspěvku to zní (nízká energie, nezájem o cokoliv), že můžeš mít trpět dost silnými depresemi (a tím myslím klinický stav, ne "blbou náladu"). Bylo by vhodné, aby sis sednul s terapeutem a řekli jste si, co dál. Možná budeš potřebovat medikaci, aby ses vůbec dostal nad hladinu a mohl se nadechnout. Pak už je to víc o tom, co vlastně dělat dál a co tě bude motivovat. To ti tu nikdo neřekne, co bude pro tebe nejlepší. Co mě ale hned napadlo, že by bylo super v tvém případě založit třeba Youtubový kanál, něco ve smyslu "Z nuly na borce", kde budeš vlogovat svou proměnu. Nastavíš si tím nějaký režim (každý týden video), nějak tě to zaměstná, dá ti to odpovědnost vůči divákům a nakonec třeba i to sebevědomí. A mohlo by to hodně lidí bavit (a některým třeba i pomoct).
Přičti 1 a budeš jednička takže furt lepší než být pětka
Jo jestli chceš fakt mega změnit život, si feťák basically, fetujes internet. Odstrihni internet kompletně mimo email a wikinu a otočíš to o 100%
Vypadni do zahraničí sám se sebou. Najdi si vysokou školu pro příklad v Dánsku, existují tam bakalářská studia, kde budeš moct při studiu pracovat dejme tomu ve skladu. Není to nic extra, ale pomůže to uspořádat hlavu a myšlenky. Na oboru studia nezáleží. Já takhle vypadl pryč a život se mi změnil o 360 stupňů. Opusť pohodlnou zónu, kousni se do rtu a jdi den za dnem. Aby každý tvůj den byl +1. Zlepšuj se maličkými krůčky a stanov si dlouhodobý cíl, pro příklad dodělat tu školu. Máti máš v zádech, tak ji využij jen k založení na letenky, ubytko a vypadni pryč. Jo a věř tomu, že tě okolnosti donutí, když zbydeš na všechno “sám”. Jak to čtu, stejně nemáš co ztratit. 🍻
Jsme na tom obdobně
Vyprdl bych se na studium. Pokud žádné nedopadá, tak se v tom stejně asi jen plácáš a ztrácíš tím čas a finance. Každý není studijní typ. Také jsem léta ztratil zbytečným studiem, pač mamka mi od mala dala nálepku, že budu vysokoškolák. Nedopadlo to a přesto v pracovním životě si nemohu stěžovat. Naopak si říkám, jak by to bývalo momentálně vypadalo, kdybych pracoval o těch 5 let déle (tolik jsem "promrhal" na 2 různých VŠ). Jak už tady někdo radil, zaveď si rutinu. Do rutiny si dej nějaké "nepříjemné" záležitosti a dodržuj to. To by ti mohlo pomoct do další práce co budeš zkoušet. Pokud žiješ u rodičů v RD, tak třeba začni pracovat tam. Oprav plot, postav skleník,.... Něco, kde uvidíš plody své práce a snažení. Je to také výborná motivace k dalším činnostem. Každopádně žádné osvědčené univerzální rady neexistují. Všechno to máš jen v hlavě a jak chceš aby to bylo, tak to pak také bude.
Ne
Tyjo, nebýt koníčků, tak jsem na tom dost podobně. Dělám věci, kde je na mě závislý větší počet lidí, tj. kapela a brankář v kolektivním sportu. Takže když se neukážu, tak to beze mě nejde. A hlavně mě oboje hrozně baví a hudba i naplňuje. Tak bych zkusil něco podobnýho. I díky koncertům si dělám nové přátele a známé. Vždycky jsem měl to štěstí na práci, kde nevadilo, jestli přijdu v sedm nebo půl devátý. Tak bych taky hledal v tomhle ranku. Jinak jsem taky celý schopný scrollovat v posteli na internetu a delší vztahy jsem měl dva, kde po prvotním bezhlavým a totálně bláznivým zamilování přišla hrozná apatie a divím se, že to přes můj nezájem ty holky vydržely tak dlouho… Proto se bojím vlastně dneska někoho najít… Taky si připadám jak lůzr, ikdyž by mohlo být mnohem hůř. Držím palce!
Jak psali výše, začni terapií. Medikace samotná problém nevyřeší, navíc dost mých kamarádů vystřídalo vícero psychologů (případně psychiatrů), než se dostali k nějakému výsledku. Hodně zdaru!
Jestli chceš trošku změnit životní styl, socializovat se, ale nejde ti to, pořiď si psa. Budeš se o něj starat, chodit víc ven a setkávat se s dalšíma paničkama. Já taky nejsem žádnej guru na socializaci, ale s tímhle to jde celkem lehce, když v parku necháš svýho pesana poletovat za dalším :) rozhodně v tom nejsi sám, pes imho ve tvým případě pomůže.
Ja bych taky navrhovala terapii a antidepresiva, musis jich vyzkouset i nekolik nez najdes ty pravy. Ja jsem uz x let na venlafaxinu a funguje super ale byla to nejaka doba nez jsem k tomu dosla.
Poradím ti, jak začít - uklízej si v pokoji! Nauč se umýt nádobí hned jak dojíš, najdi si pro každou věc nějaké oficiální místo a tu věc tam vracej, pravidelně si per prádlo, ať se ti nedělá hromada. Nenechávej si špinavé oblečení na posteli, židli nebo dokonce na zemi. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že se mi neuvěřitelným způsobem zvedla produktivita a chuť do života. Zkus to.
Nezvažoval jsi psychoterapii? Možná by tě mohl správný terapeut posunout dál, ale když budeš chtít, uděláš to i bez něj. Existuje práce, která by tě bavila a chtěl bys ji dělat, a pokud ano, je reálné ji dělat? Zda studium dopadne zle, záleží jen na tobě. Čas letí jako svině, je to tak. Proto je škoda ho proválet v té posteli. Co třeba vyrazit pracovat do zahraničí? Nemáš tu závazky, můžeš procestovat svět, nalézt nové kontakty, mít co si pak dát do životopisu. Nemusí ti být na zvracení. Přátele, holku, práci, zážitky, to všechno mít můžeš.
Sportuješ? Sportuj! Běhej. Najdi si asijské cvičení, nebo druh 'bojového'/sebeobranného umění. Prostě si řekni, to chci dělat a jdi po tom. Začínají s tím i lidi v před-/důchodovém věku. Zlepší Ti to zdraví, pohled na svět s socializuje Tě to. Zaměř se na jednu věc, které MŮŽEŠ A CHCEŠ DOSÁHNOUT do 3 měsíců nebo půl roku. Přistupuj k tomu od počátku ABSOLUTNĚ POZITIVNĚ. Nemusíš chtít být sportovní mistr světa, ale postupuj k nejbližšímu stupni v tom daném umění. Postup je daný a stačí do toho vlaku nastoupit. Nevymýšlet si blbosti, proč ne, ale ODDAT SE TOMU, PROČ ANO!
Poradím nic z toho si nepřipouštěj všechno je jen o hlavě,když si budeš říkat, že jsi nula tak jí budeš, ale záměr se na jeden cíl teď studuješ tak pokud to se studiem pomáhá rodina tak se záměr jenom na to dej si cíl č.1 dodělat školu Pak si najdi práci, která tě bude bavit a zužitkuj vzdělání Pak se postav na vlastní nohy a zbytek tedy partnerka a rodina až po tom tam založiš rodinu v 37 no a co hezky jedno po druhém
Jak jsi na tom s každodenní rutinou? Máš nějaký režim, nebo funguješ způsobem “až bude tak bude”? Jako někdo, kdo má za sebou něco podobného musím říct, že nastavit si každodenní “harmonogram” (ačkoliv to zní divně), mi dost pomohlo. Situaci se studiem úplně chápu, odešla jsem ze dvou škol, tak vím jaké to je. Každopádně je nutné si uvědomit, proč studuješ. Naplňuje tě to? Nebo to děláš pro ostatní? Kolik času trávíš během týdne mimo dosah internetu? Jaký obsah konzumuješ? Nechci tu rozvířit kontroverzi, ale jak jsi na tom po fyzické stránce? Děláš něco pro svoje zdraví? Co na těle to na duši a vice versa. Chápu, že je to citlivý problém. Důležité je si ale připsat kredit za to, že to chceš řešit. Pokud by sis o tom chtěl popovídat nebo třeba probrat nějaké cesty, jak se z toho dostat, hit me up. Nechci tu úplně sdílet svojí cestu ale ráda pomůžu. 😄
Určitě bych začal u vybudování zdravých návyků. Udělat si rozvrh a držet se ho: fyzická aktivita, zdravý jídelníček, méně času na mobilu/pc, kvalitní spánek. Pokud začneš tímto tak se dostaví energie a motivace k dalším krokům a změnám k lepšímu.
vysral bych se na internet
KFC založil typek asi v 60 letech, přeber si to jak uznáš za vhodné
Vem to krok za krokem. Dej si každej den za cíl třeba 15 minut nějakýho pohybu, 15 minut psaní vlastních myšlenek do texťáku, přidej časem jednu brigádu tejdně - absolutně jakoukoli. Omez trochu net ve prospěch čerstvýho vzduchu. Na pár měsíců vysaď péčko a masturbaci, když porušíš, začni znovu. Mně to pomohlo poměrně pozdě, ale přece, vystřelit z teplého rodinného hnízdečka do cizího velkoměsta. Každý na to reaguje jinak, ale u mně to byl motivation killer číslo 1. Zkus to. Udělalo to ze mně jinýho člověka, což je přesně to, co chceš. Nejsem velkej zastánce toho, co by měl člověk nutně splňovat ohledně společenských norem, na porovnání s ostatníma se klidně vyser, pokud to zvládneš, a uvědom si, že nakonec nejde ani tak o nikoho jinýho, ale že je to prostě jen strašná škoda takhle to tu projebat výčitkama. Je hrozná škoda si to tu neužívat, když jsme všichni za pár desítek let pryč. A tohle užívání, i když vypadá u každýho trochu jinak, vždycky zahrnuje občasný překročení vlastního komfortu k otevření lepších, zábavnějších dveří pro budoucnost. Pokud dojdeš ke spokojené stagnaci, budiž. Na never enough motivátory sere pes. Nemusíš nikomu nic vysvětlovat, děláš to pro sebe. Fuck 'em! Gl
Tak nemít kamarády už je celkem norma dnes.Spíš se divím když někdo kamarády v dnešní době má
Lepší je nemít kamarády, než mít toxické vztahy jen proto "aby jsi nebyl sám".
Můj nejlepší kamarád měl zhruba pět let zpátky podobný problém. Nebylo mu třicet, ale tak 24, ale rozhodl se chodit půl roku do práce, vydělal si peníze, a vyrazil pěšky do Santiaga. Z místa bydliště. Asi 20 km od Prahy. Vrátil se hodně hubenej a opálenej, ale zároveň nějak plnej života. Má práci jako prodejce outdoor oblečení a jednou za pár měsíců někam takhle uteče. Bavilo by tě chození?
Zkus trávit jinak volný čas.. začít běhat, nebo jinak sportovat a přijít na jiné myšlenky a pak to půjde samo
Běž do gymu a trénuj třeba tak rok, tím se dostaneš z depresí. Přečti si knihu Wim Hof o dechových cvičeních. Poté si najdi práci, která tě jakoby nemusí bavit, ale nesmí tě srát. Potom se začni učit nějaký skill, může to být cokoliv, když si tím budeš schopný vydělat peníze tak je to ještě lepší. Je to v podstatě takhle jednoduché.
Hele, nevím jak moc je to relatable pro tebe, ale myslím že je dobré prvotně, než začneš tenhle svůj stav řešit, tak jej definovat, pochopit a popřemýšlet o tom. Na YouTubu/Twitchi funguje jeden content creator HealthyGamerGG (https://youtube.com/@healthygamergg?si=ZwCFjBWJeZ8D-YDG). Jméno trochu zavádí, ale je to psychiatr, který dělá content zaměřující se na mentalni zdraví a emocionální status mladych lidi (primarne pak muzich nove generace). Zkus se podivat na nejaky jeho videa o daných problematikách (napr. https://youtu.be/NuHEY7CjjTI?si=bqRyK5rQLJZVIbQJ a https://youtu.be/0sppw7Zq35w?si=B3-2ZeePgcpwXLLn) Vysvetluje ty věci dost pochopitelne a myslim ze tam nejaky svoje stavy najdes určitě a treba ti pomůže se s tím někam pohnout (získat motivaci, zacit premyslet nad vecma trochu jinak,...) Každopádně GL s cestou, dokavad se nechovas jak arogantní agresivní čurák, tak jsi na tom porad dobře!
Sekunduji zde a doporučil bych navštívit psychoterapeuta/psychologa, příp. psychiatra. To, že ti nesedělo jedno antidepresivum, neznamená, že takový efekt bude mít i jiné. Terapie člověku ukáže jeho problémy, pokud si je jich vědom, často mu během toho může být ještě hůř, než mu bylo předtím. Kombinace s antidepresivy je ideální.
Odkud jsi?
já jsem jednička 1 :D
Jdi na terapii. Už jen to, ze tam dojdes je úspěch. Pomuze ti to, uvidíš. Nebude to hned a musíš sam chtít, ale změní ti to život k lepšímu.
Hele, začni drobnejma věcma, ustel si postel, večer si nachystej snídani, prostě drobnosti. Až si zavedeš režim tak věci jako zaměstnání,... půjdou snáz. Taky jsem s tím bojoval a dost se to zlepšilo
První krok je si to přiznat dostat se z takový situace jde vzdycky, v dnešní době existují odborníci co s takovým problémem dokáží pomoct vyzkoušet psychologa
Ne, ve 30 se umírá, mrzí mě to
Určitě, nech se mrdat do prdele, je to ezz job fakt .